Aplikace bubbl.us

Bubbl.us je povedená on-line aplikace pro tvorbu myšlenkových map. Editor mapy využívá flash, takže v prohlížeči potřebujete příslušný plugin.

Snad jediná výtka, kterou k aplikaci mám, se týká způsobu umisťování nových uzlů v myšlenkové mapě. Bubbl.us je neklade kruhově kolem centrálního uzlu. Chová se spíš jako editor osnovy, protože nové uzly vytváří hierarchicky pod těmi už existujícími. Ovšem i tento způsob se zdá být dobře použitelný.

Aplikace má dobře vyřešené zoomování (kolečko myši) a posun v mapě, lze různě měnit barvy uzlů, ale hlavní hodnota spočívá v možnostech exportu (obrázek, HTML, XML) a především pak v možnosti myšlenkové mapy sdílet a spolupracovat na jejich tvorbě. Lze také poskytnout link pouze pro prohlížení.

Jak už jsem napsal v úvodu, aplikace je opravdu povedená. V projektech, které pracují s důvěrnými údaji, by asi lidé váhali s umístěním dat u třetí strany. I tak ale zůstává řada projektů, pro které může být analytický nástroj jako bubbl.us velmi užitečný.

Recenze: Becoming a Writer

Dorothea Brande napsala knihu "Becoming a Writer" v roce 1934, ale stále ji naleznete v nabídkách knihkupectví. I dnes je stejně aktuální, jako byla tehdy.

Nečekejte nějaký recept na kreativní psaní. Je to kniha o tom, co by si člověk měl nacvičit, než vůbec začne na nějaké kurzy či studium psaní pomýšlet. Stojí za přečtení, pokud je pro vás tvorba i krátkých textů dřina. Text se zabývá tím, jak se naučit psát plynně bez pomyslného nebo skutečného ohryzávání tužky, překonat existující bloky, zkrátka dokázat psát kdykoli, kdy vy sami chcete.

Cvičení, která autorka navrhuje, jsou v podstatě velmi jednoduchá a účinku se dosahuje jejich dlouhodobým opakováním. Jde vlastně o to, udělat si ze psaní zvyk a tím do něj zapojit i podvědomí. Literární genialitě se pochopitelně nelze naučit :), ale lze se naučit psát tak, že při tom člověk lépe využívá schopností své mysli a nevyčerpává se překonáváním nějakých bloků.

Přestože nemám nějaké zásadní literární aspirace, kniha se mi líbila a můžu ji doporučit k přečtení. Rozhodně by nevadilo, kdyby byla k dispozici v češtině.

Authors at Google: Další zajímavé přednášky

V říjnu jsem tu odkazoval na přednášku Scotta Rosenberga. Na YouTube se dá najít řada dalších zajímavých přednášek patřících do série Authors at Google. Dovolím si předložit krátký seznam zajímavých videí:

• George Soros. Tohoto hosta si v Google mimořádně vážili a rozhovor s ním vedl Eric Schmidt, CEO Google. Diskuze se soustřeďuje na Sorosovu knihu The Age of Fallibility: Consequence of the War on Terror.
• Lawrence Lessig. Známý internetový právník hovoří o své knize "Code V 2.0". Diskutuje, jak mezi sebou interagují technologie a politika a kultura a politika. Mluví například o rozdílu mezi read-only kulturou a read-write kulturou. Koho téma rozporu mezi právem a kulturou zaujme, může se podívat na další video s Lessigem na TED.com
• Steve Wozniak. Jeden ze dvou zakladatelů Apple mluví (jak jinak) o své kariéře v Apple a o knize "iWoz".
• Don Tapscott. Diskuzi o knize "Wikinomics: How Mass Collaboration Changes Everything" opět vede Eric Schmidt. Jak už název knihy napovídá, v diskuzi jde o technologické, demografické, sociální a obchodní souvislosti toho, čemu se občas říká "Web 2.0". Jeden potěšující odposlechnutý statistický detail: čas, který mládež tráví on-line jde na úkor... televize :).

Task-Centered User Interface Design

Clayton Lewis and John Rieman napsali v roce 1993 knihu Task-Centered User Interface Design a zpřístupnili ji jako shareware. Dobře napsané knihy nestárnou a tohle je myslím jedna z nich, pominu-li několik zmínek o uživatelských rozhraních té doby (například Windows 3.x :-) ). Pokud se chcete poučit o postupech návrhu, uživatelských personách, prototypování nebo testování, tato kniha je pořád ještě výborným zdrojem.

Přeceňování časových rezerv

Pokud pracujete jako projektový manažer, možná jste se už setkali s tím, co nedávno studie s názvem "Resource slack and propensity to discount delayed investments of time versus money" (autoři Gal Zauberman PhD a John G. Lynch Jr. PhD) potvrdila i statisticky. Jednoduše řečeno, studie zjistila, že lidé mají jasný sklon předpokládat, že v budoucnu (třeba za měsíc) budou mít k dispozici víc času, než mají dnes. V menším měřítku to platí i pro peníze. Takže až si budete nasmlouvávat nějaký zdroj pro použití ve vzdálenější budoucnosti, raději vždy počítejte s přehnaným optimismem dané osoby :).

Jako možné vysvětlení pro zmíněný jev studie uvádí, že lidé nemají obvykle jasnou představu o svém "průměrném" časovém vytížení a rozložení času. Mate nás to, že každý den je trochu jiný. I když nás právě vytěžuje něco akutního, většinou stejně předpokládáme, že za měsíc se nic takového nevyskytne.

Funkčnost nebo funkce?

Také vás občas doslova udeří do očí nepatřičnost některých výrazů?

Od pátku ... do neděle ... do odpoledních hodin bude z důvodu plánovaného nasazení nových funkčností omezen provoz Klientského centra a služeb přímého bankovnictví. Za omezení služeb a případné těžkosti se Vám omlouváme. Věříme však, že budete s novými funkčnostmi spokojeni.

Milý autore, nenechte se mást angličtinou. Funkčnost v češtině znamená schopnost konat nějakou funkci. Neměl by oznámení, které uvidí tisíce lidí, zkontrolovat někdo, kdo má alespoň trochu jazykového citu?

Bezpečnost díky hlavičkovému papíru

Bruce Schneier se pozastavuje nad jednou stále existující praktikou: bezpečností díky hlavičkovému papíru.

- "Musíte nám žádost poslat na vašem hlavičkovém papíře"
- "Vy víte, jak vypadá hlavičkový papír mojí firmy?"
- "Ne..., ale poznáme ho, až ho uvidíme."

Chtělo by se zvolat "Svatá prostoto!", kdybychom v našich krajích neprovozovali něco ještě o malý stupínek horšího: Bezpečnost razítkem. Kolikrát jste narazili na to, že se nějaké potvrzení někomu na úřadě nepozdávalo, protože bylo jen podepsané?

Co s tím? Snad jen dokola opakovat, razítko si přece může nechat udělat každý...

OpenH323 a H323 Plus

Pokud se zajímáte o VoIP, možná jste zaznamenali dění kolem projektu OpenH323. Stručně řečeno, OpenH323 nedávno přežilo svoji smrt a to hlavně díky tomu, že to je open source projekt.

OpenH323 má za sebou solidně dlouhou historii. Dva australští programátoři Craig Southeren a Robert Jongbloed na něm pod hlavičkou své firmy Equivalence začali pracovat v roce 1998. Na tu dobu to byl zcela mimořádný počin, vždyť mimo jiné implementovali i vlastní překladač ASN.1 (pro ilustraci: jen 30-ti denní vyzkoušení komerčního ASN.1 překladače stálo v roce 2000 cca 400 dolarů). V roce 2001 se jim podařilo prodat Equivalence americké firmě Quicknet, která podle mě sázela hlavně na použití OpenH323 se svým VoIP hardware a na jeho využití pro vybudování VoIP operátora MicroTelco. Nicméně věci se asi nedařily podle představ a Robert a Craig od Quicknetu odešli v říjnu 2003. Zájem Quicknetu opadl, nicméně nechal v provozu server www.openh323.org (ovšem bez aktualizací; server definitivně "odumřel" teprve nedávno).

Craig a Robert dál OpenH323 udržovali na Sourceforge a na voxgratia.org, především se ale věnovali a věnují vývoji multiprotokolové VoIP knihovny Opal (kromě H.323 podporuje i SIP a IAX). Udržovat paralelně dvě velké knihovny dá určitě práci, takže poslední release OpenH323 se objevil v polovině minulého roku. Vypadalo to, že OpenH323 má odzvoněno a že jeho uživatelé budou mít jedinou volbu - dříve nebo později migrovat na Opal. V říjnu byl ale oznámen nový fork OpenH323 pod názvem H323 Plus. Projekt má podporu od známého Packetizeru a jeho administrátorem je Simon Horne (vývojář PacPhone).

Vypadá to, že H323plus není poháněn nějakým sentimentem, ale skutečnou potřebou dál OpenH323 rozvíjet. Už se předvedli s některými zajímavými rozšířeními, například H.249 (Application Sharing). Přejme projektu další úspěšný rozvoj :).

Přehled klamavé logiky

Stephen's Guide to the Logical Fallacies je pěkně zpracovaný přehled chybné nebo klamavé logiky, které se lidé občas dopouštějí (nemluvě o tom, že ji někdy používají úmyslně).

Odhaduji, že každý z nás už někdy zaznamenal minimálně polovinu položek z tohoto seznamu, buď osobně nebo v médiích. Takže namátkou jen několik těch "populárnějších":

• Falešné dilema: Je dáno na výběr z malého počtu voleb (obvykle dvou), zatímco možností je ve skutečnosti více.

• Argumentum ad ignorantiam: Něco se považuje za pravdu, protože se zatím nepodařilo dokázat opak.

• Složená otázka: Dvě nesouvisející věci jsou spojeny do otázky, u níž se očekává jediná odpověď. (Například: "Podporujete svobodu a právo nosit zbraně?")

• Argumentace popularitou (argumentum ad populum): Tvrzení se považuje za pravdivé, protože mu věří (větší či menší) skupina lidí.

• Útok na osobu (argumentum ad hominem): Útok směřující na osobu a jejích charakter, nikoli na obsah jejího tvrzení.

• Odkaz na autoritu (argumentum ad verecundiam): Použije se odkaz na autoritu, i když není pro danou věc relevantní.

Pokračovat by se dalo ještě dlouho :-).

Výtahový test

Před časem jsem zmiňoval test zdraví projektu. Dnes tu mám něco výrazně jednoduššího: Výtahový test (Elevator test). Není to ani tak test stavu projektu, spíše se snaží ohodnotit fungování týmu, míru jeho "naladění na společnou strunu".

Zadání testu je opravu jednoduché: dokáže každý člen vašeho týmu stručně sdělit někomu cizímu, na čem právě pracuje a proč, a to v limitu jedné minuty (během cesty výtahem)?

Test staví na předpokladu, že existuje silná korelace mezi porozuměním nějakému problému a schopností sdělit o něm jen to nejpodstatnější. Možná ještě důležitější je druhá část informace - proč se něco dělá. Pochopení motivace pro nějakou práci také nesporně pomáhá úspěšnému vyřešení problému.

Nalezený artefakt?

To, že se blíží vánoce, poznáte mimo jiné i podle toho, že se vám v inboxu začnou objevovat nabídky od nejrůznějších internetových obchodů. Když se na takový obzvláště "dobře" formátovaný e-mail podíváte v jednom určitém webovém rozhraní, dopadne to jako na přiloženém obrázku.

Vůbec mi nevadí, že se z obsahu e-mailu nic nedovím. Spíš se ptám, zamyslel se odesilatel vůbec na tím, jestli bude jeho sdělení odlišitelné od spamu? A mimochodem, ta kompozice vypadá skoro jako nějaké avantgardní umělecké dílo... Vytisknout to na hodně velký formát a možná v několika různých barvách (a la Warhol), možná by se to hodilo na nějakou výstavu současného umění :-).

Nový název pro počítač

Blog Freakonomics nedávno vyhlásil soutěž o nové pojmenování počítače. Ačkoli jsou s výsledky spokojení, mě osobně žádný nový název nijak zvlášť neoslovil. Říkali byste počítači namátkou "Screen", "Producer", "Exo Brain" nebo "Byte Box"?

Myslím, že musíme ještě chvíli počkat, s čím přijde lidová tvorba. Jak se poznamenává i v odkazovaném článku, lidé už pro počítač používají řadu alternativních pojmenování (PC, laptop). Uvidíme, jaký vliv bude mít na jazyk další technologický vývoj. Tipnul bych si, že bouřlivý rozvoj malých a přenosných zařízení může být docela silnou motivací pro hledání nějakého jednoduchého termínu.

Angličtina - gramatické tipy

Blogeři velmi rádi publikují uspořádané seznamy linků nebo tipů. Někdy je to jen snaha o linkbaiting, ale řada těchto seznamů je opravdu užitečná. Pokud sem tam válčíte s anglickou gramatikou, možná vám přijde vhod 40+ Tips to Improve your Grammar and Punctuation.

Přidám ještě jeden link "z vlastních zásob": BBC Learning English je opravdu skvělý zdroj, i když se právě nesnažíte o Received Pronunciation. Obzvláště doporučuji vyzkoušet jejich jazykové kvízy, jsou výborné pro cvičení jazykového citu.

Pomalé Safari?

Také jste si stáhli Safari pro Windows? I já jsem ho vyzkoušel a musím konstatovat následující:

• Grafické rozhraní je jednoduché a přehledné, tohle Apple opravdu umí. Líbí se mi práce se záložkami, přesněji to, že se pro ně využije celé okno prohlížeče. Lidé obvykle mají záložek hodně, takže více prostoru se hodí.
• Mám podezření, že "build" Safari pro Windows bude asi o dost jiný než pro OS X. Musí s sebou táhnout všechny ty grafické "vychytávky", o které se na Macu postará systém (vyhlazování písma a vzhled ovládacích prvků).
• Jak už shledala řada jiných lidí, Safari pro Windows je zoufale, zoufale pomalé. Nerozumím, jak si může Apple dovolit tvrdit, že toto je nejrychlejší prohlížeč na všech platformách a nefackuje je přitom příslovečná hanba. Výmluvy na beta verzi neberu a neberu ani to, že tou rychlostí se myslí rychlost renderování. Jako trendsetter v GUI by měl Apple vědět, že pro vnímání rychlosti aplikace uživateli je důležitý celkový dojem z odezvy aplikace. Pokud po odklepnutí adresy trvá půl minuty, než prohlížeč žačne stránku kreslit a samotné vykreslení je pak bleskové, je pro uživatele slabá útěcha.

Poznámka: Považuji se za OS neutrálního uživatele. Používám různé počítače s různými operačními systémy a nemám problém mezi nimi přecházet.

Edisonův archiv

Nedávno jsem narazil na zmínku o digitalizovaném Edisonově archivu. Text neuváděl odkaz, ale k nalezení stačil jediný dotaz na Google. Digitální edice Edisonova archivu obsahuje obrazy 180 tisíc dokumentů, 121 tisíc z nich lze prohledávat podle data, názvu, typu dokumentu, některé i podle jména osoby. Hledání v archivu není úplně intuitivní, takže doporučuji si projít návod.

Rozsah archivu jasně vypovídá o Edisonově nezměrné pracovitosti.  A je také jedním z argumentů pro myšlenku, že bychom měli mezi jeho největší vynálezy počítat i jeho pracovní postupy. Edison vytvořil první opravdu moderní výzkumnou laboratoř. Měl dokonale zvládnutý přenos vynálezu z laboratorních podmínek do praxe a s tím související "vyladění" výrobku. Vše, co kdy zkoušel, bylo podrobně zaznamenáno, takže se do žádných "slepých uliček" nemusel vracet. Záznamy byly samozřejmě na papíře, ale Edison vytvořil indexový systém, který mu dovoloval najít (sice s určitou prací) v milionech stránek právě potřebný dokument. Tato schopnost mu údajně pomohla i v soudních sporech, protože byl svá tvrzení schopen přesně doložit.

Přednáška Scotta Rosenberga

Google postupně uveřejňuje na YouTube přednášky ze série Authors@Google. Za shlédnutí určitě stojí přednáška Scotta Rosenberga o jeho knize Dreaming in Code.

Jeho kniha se zabývá otázkou "Proč je tak těžké vyvíjet software?" - rozebírá, jaké problémy mohou na softwarovém projektu nastávat. Líbil se mi hlavně jeho popis komunikačních problémů a nejednoznačnosti jazyka. Na svých projektech se často setkávám s potřebou "překládat", i když se na všech stranách používá čeština nebo angličtina.

Rosenberg jako zkušený novinář a publicista založil knihu na příběhu. Po tři roky sledoval pokroky a (hlavně) útrapy projektu Chandler, který vede a sponzoruje Mitch Kapor (kdysi zakladatel Lotus Development Corporation). Chandler má ambiciózní cíl změnit způsob, jak lidé pracují s e-mailem, jak si plánují čas a jak sdílejí informace. Dodnes ale nedodal o mnoho víc, než co vám dokáže nabídnout řada jiných aplikací.

Nebudu už dál zdržovat, jen si dovolím ocitovat "Rosenbergův zákon", nad kterým jsem se opravdu zasmál: "Vyrobit software je snadné... kromě případů, kdy chcete, aby dělal něco nového."





Dreaming in Code: Book Excerpt

Studie o práci doma

Studie "Working at Home: Experiences of Skilled While Collar Workers" (Ammons, Samantha K. & William T. Markham. 2004. “Working at Home: Experiences of Skilled White Collar Workers.” Sociological Spectrum, 24: 191-238) mi na svých 40-ti stranách přišla trochu rozvláčná a upovídaná a má nějaká jasně rozeznatelná slabá místa, ale jinak je to vcelku solidní pojednání na dané téma.

Asi třetina textu je věnována souhrnu z dostupné literatury, zbytek se zabývá výsledky vlastní studie na vzorku "bílých límečků". Výzkum v literatuře i na zmíněném vzorku osob se zabýval následujícími okruhy:

• důvody pro práci doma
• vytvoření a udržování hranic mezi prací a domovem
• problém izolace při práci doma
• rozptylující faktory
• workaholismus
• rozdíly mezi pohlavími
  

Práci doma a souvisejícím problémům se posledních několik let věnuje vcelku velká pozornost. Vzrůstající nároky v práci a nezměněná potřeba dostát rodinným povinnostem vytvořily skupinu kvalifikovaných pracovníků, kteří by rádi využívali výhod práce doma. Rozpory mezi rolemi, které člověk potřebuje zastávat, se mohou projevovat ve třech rovinách:

• čas: nedostává se čas zastat všechny povinnosti vyplývající ze všech rolí
• vypětí: některá z rolí je tak náročná, že na ostatní role chybí člověku energie
• chování: chování vhodné v jedné roli může být v druhé roli nevhodné
  

Práce doma je možným řešením především pro rozpory v časové rovině.

Autoři se rozhodli sestavit zkoumaný vzorek osob tak, aby v něm byli zastoupeni kvalifikovaní pracovníci, kteří pracují téměř výhradně doma (alespoň 35 hodin týdně), do kanceláře nebo ke klientovi necestují častěji než jednou týdně. Žádný neměl dělat rutinní, opakující se práci. Najít takovou skupinu lidí dalo určitě práci a autoři nakonec vedli asi dvouhodinové strukturované rozhovory se 14 lidmi.

Nelíbilo se mi, že studie neuvádí kompletní charakteristiku zkoumané skupiny osob na jednom místě. Autoři sice poctivě přiznávají, že nejsou schopni posoudit odchylku skupiny od populace všech kvalifikovaných pracovníků, kteří by připadali v úvahu pro práci doma; tabulka nebo alespoň odstavec s opravdu kompletními parametry skupiny ale chybí. Místo toho se nejdřív dovíte, že jen tři lidé ve skupině byli zaměstnanci, ostatní byli "self-employed" (není divu, že autoři ve skupině shledali vysokou úroveň sebemotivace a discipliny). Další část textu pak mimo jiné zmiňuje, že ve skupině bylo 11 žen. Celkový obrázek si musíte složit sami.

Nicméně mám pocit, že i přes složení skupiny jsou závěry studie validní. Jedním z těchto závěrů je, že žádné z problémů, na které se studie zaměřila, se u dotazovaných osob neprojevovaly nijak závažně. Lidé si vždy našli způsob, jak si nastavit hranice mezi prací a domovem, jak se vypořádat si izolací nebo rozptýleními, či s množstvím práce. Použité strategie zahrnovaly vytvoření oddělené domácí pracovny, práci v době, kdy ostatní členové rodiny nebyli doma, a také vytvoření relativně pevného pracovního rozvrhu.

Zajímavé byly také údaje o rozdílech mezi muži a ženami: Ženy mají sklon volit si práci doma častěji než muži. Na druhou stranu se u mužů mohou častěji vyskytovat obavy o ztrátu statutu, pokud budou pracovat doma (identita živitele spojená s chozením do práce). Interakce s kolegy v práci také častěji chybí mužům.

Sečteno a podtrženo, ve studii jsou zajímavé informace, pokud vás ale zajímá hlavně praktická stránka věci, ohlédněte se po jiných zdrojích (třeba Should You Start Your Own Work at Home Business?). Hlavním poselstvím studie pro praxi je, že problémy vyplývající z práce doma jsou řešitelné poměrně snadno a dřívější literatura je, zdá se, spíše zveličovala. Nezbytná je ale jistá míra disciplíny a dobře nastavený pracovní rozvrh.

Ta na tom byla...

"Ta na tom byla dvakrát hůř než vona, jak byla vožralá."
"Mě s..., že sem to neviděla. Sem musela jít domů nebo bych spala na stole."
"Ty vole!"

Bylo jim asi šestnáct a pro uši téměř všech lidí v tramvaji probíraly závěr víkendové taneční zábavy. Jazyk se ke slečnám tohoto věku opravdu nehodil. To ale nechci rozebírat. Když jsem ten rozhovor zaslechl, napadlo mě, jestli bychom neměli věnovat větší pozornost ekonomickému pozadí věci.

Pro hospodské a organizátory rockových zábav tvoří nedospělá mládež lukrativní skupinu zákazníků. Marketing je triviální: stačí jakoby přimhouřit oči a silná konformita mezi mládeží se postará o ostatní. Pít s většinou (nebo se silnými jedinci) je snazší než s nimi nepít.

Komu v tomto případě přináleží prosazovat zákon? Ať je to kdokoli, měl by se probrat z nečinnosti. Řekni mi, jak mě budeš měřit a já se podle toho budu chovat. V okamžiku, kdy bude hostinským reálně hrozit postih a riziko bude souměřitelné se zisky, začnou měnit své chování. Ne dříve.

Otázky při pohovoru

Kolik je na světě ladičů pian?

Kolikrát za den se ručičky hodin překryjí?

Kolik golfových míčků se vejde do školního autobusu?

To jsou příklady otázek, které může uchazeč o práci dostat při pohovoru v Google.

Jsou to všechno otázky, na které dá práci odpovědět nebo je prakticky nemožné získat přesnou odpověď. Připomíná to otázky, které zmiňuje Joel Spolsky ve svém The Guerrilla Guide to Interviewing. U tohoto typu otázek není důležitá konkrétní odpověď, ale jak se uchazeč chová a jak hledá řešení. Zarazí se? Tápe? Usměje se a začne problém řešit? Postupuje metodicky? Jako hodnotitel musíte umět dobře pozorovat. Jste-li naopak v pozici uchazeče, je dobré nechat druhou stranu nahlédnout do vašeho postupu řešení, komentovat jednotlivé kroky, uvažovat nahlas.

V seznamu otázek se mi ještě libil jeden typ: Vysvětlete svému osmiletému synovci ve třech větách, co je databáze. Rozumět něčemu a navíc to dokázat srozumitelně a stručně vysvětlit je mimořádně důležitá schopnost. Ukazuje to, že člověk je schopen přemýšlet v různých úrovních abstrakce a rozlišit podstatné od nepodstatného.

Pozorování ze zkušební komise

Jednou nebo dvakrát za rok jsem externím členem zkušební komise u státních závěrečných zkoušek na katedře informatiky na ZČU. Už dávno neplatí, že by na podzim obhajovali diplomovou práci jen repetenti, i v tomto podzimním termínu byla třetina opravdu dobrých studentů. Nicméně i letos bylo při prezentacích diplomových prací k vidění několik klasických chyb. Vzpomenu-li si na předchozí státnicové termíny a na cvičné obhajoby, které pořádáme v Keriu pro "naše" diplomanty, "sortiment" chyb zahrnuje:

• Chyby ve struktuře - prezentace je moc dlouhá; student stráví moc času s teoretickým úvodem a nezbude mu čas na vlastní výsledky; vlastní výsledky nejsou jasně oddělené od ostatního obsahu nebo nejsou dostatečně "prodané".
• Srozumitelnost - prezentovaná schámata jsou moc složitá, u grafů chybí popis os, atd.
• Důvěryhodnost zdrojů - rozhodnutí, která jsou pro práci důležitá, nelze zdůvodňovat tím, co jsme si přečetli na nějakém publicistickém serveru; seznamu zdrojů v práci by studenti vůbec měli věnovat větší pozornost.
• Soft skills - chybějící oční kontakt, ruce v kapsách, za zády či v pozici "fíkového listu". Ten nedostatečný oční kontakt se dá omluvit (tréma dělá své), ale ruce v kapsách mi opravdu vadí - student přece předvádí výsledky několikaměsíční práce.

Na studentech je většinou znát, že jsou obstojní softwaroví inženýři, kteří umějí psát programový kód. S psaním textu už jsou na tom hůř, nemluvě o tom, jak dostává zabrat mateřský jazyk.

Myslím, že studentům našich technických vysokých škol by rozhodně pomohl předmět, který by obsáhl základy tvůrčího psaní a soft skills. A také by měli být nuceni více psát a prezentovat během celého studia.

Jeden citát

The thing is, the stuff that's for everybody is already sold to everybody. So you can't win by being more average than average, because that slot's taken.

-- Seth Godin, interview na UXPioneers

Neboli: Zboží, které je pro každého, se už každému prodává. Nemůžete zvítězit tím, že budete průměrnější než průměrní, protože tahle pozice je už obsazená.

To, že cesta do průměru je cesta nikam, bychom si asi měli v Čechách uvědomovat častěji. Čtou Setha Godina třeba v českých novinách?

Výčet klasických chyb

Dalším zajímavým čtením pro projektové manažery je Výčet klasických chyb při vývoji software od Steva McConnella. Uvedu aspoň ty, o kterých si myslím, že je na ně třeba dávat nejvíc pozor (a dovolím si trochu komentovat). Pro přehlednost je zachováno číslování z původního dokumentu.

1. Undermined motivation aneb podkopaná morálka. Rozhodně jeden z nejzávažnějších problémů, které se může vyskytnout. Když lidi nevěří tomu, co dělají, je zaděláno na hodně velké problémy.

5. Adding people to a late project aneb přidávání lidí na zpožděný projekt. Bez komentáře, tohle je klasika už od "starého" Brookse.

6. Noisy, crowded ofices aneb hlučné nebo přeplněné pracoviště. Kdo zažil, ví, jak to dokáže snížit produktivitu lidí.

9. Lack of effective project sponsorship aneb chybějící účinné sponzorství projektu. V tomto případě by se effective dalo přeložit i jako skutečné, protože o to tu jde: projekt bez skutečné podpory shora asi není myšlený vážně.

10. Lack of stakeholder buy-in aneb nedostatek zájmu o projekt od všech, kteří by se o něj zajímat měli - od vedení po koncové uživatele. Vlastně zobecněná chyba č. 9, nicméně v tomto případě opakování nevadí.

11. Lack of user input aneb chybějící vstupy od uživatelů. Ještě jednou stejné téma. Když se neúčastní ti, kteří to nakonec mají používat, čekejte problémy.

14. Overly optimistic schedules aneb příliš optimistické plány. Pokud jste četli The Chaos Report, víte, že přílišný optimismus rozhodně není na místě.

15. Insufficient risk management aneb nedostatečné řízení rizik. Projekty bez rizika neexistují, takže rozdíl je v tom, co s riziky děláte.

19. Wasted time during the fuzzy front end aneb mrhání časem v přípravné fázi projektu. V přípravné fázi opravdu nemusí být všechno jasné, ale to není výmluva, aby tato fáze trvala skoro věčně.

27. Code-like-hell programming aneb zběsilé programování. Tipnu si, že máte v týmu programátora (nebo takového alespoň znáte), který by dokázal naprogramovat chybějící modul tím správně šíleným tempem, třeba za jedinou noc. Jak dlouho se pak v dotyčném kódu budou opravovat chyby?

29. Feature creep aneb "vkrádání se" požadavků. Vždycky se objeví někdo, kdo se do projektu pokusí přidat "jen tuhle jednu malou fukci". Když si nedáte pozor, máte tam těch drobností za chvíli sto. To, co vám pomůže, je dělat důsledně change management. Ta trocha přidané byrokracie za to stojí.

Trocha ergonomie

Je docela příjemným zjištěním, že Microsoft se vcelku seriózně věnuje zdraví při práci s počítačem. Obrázky na uvedené stránce jsou dobrým přehledem hlavních ergonomických zásad pro uspořádání počítačového pracoviště.

První krok ke správnému posezu u počítače je ale mnohem jednodušší - sedět rovně. Motivace viz tento diagram.

Valčík s medvědy

Knihu Waltzing with Bears od pánů DeMarca a Listera bych označil za povinnou četbu pro všechny manažery, kteří řídí softwarové projekty. Je to kniha o managementu rizik a dovolím si ocitovat název druhé kapitoly: Management rizik je projektovým managementem pro dospělé.

Kniha je rozdělená do pěti částí, ale já bych ji rozdělil jednodušeji jen na část politicko-motivační a část technickou. Část motivační je o tom, proč management rizik používat, za jakých podmínek ho dělat a kdy se mu raději vyhnout. Pozornost se věnuje i tomu, jak celou věc prodat vedení, pokud ono samo řízení rizik na projektech nepožaduje. Důležitý koncept spočívá v tom, že na otázku "Jak dlouho bude projekt trvat?" nelze dát kvůli rizikům jednoduchou stoprocentně správnou odpověď. Tou správnou odpovědí je histogram, který uvede několik možných dob trvání, každou s příslušnou pravděpodobností.

Motivační úlohu má i zařazení kapitoly o projektu automatického zavazadlového systému na denverském mezinárodním letišti, jehož zásadní problémy a následná blamáž se sváděly na dodavatele SW, ale problémy ve skutečnosti začaly mnohem dříve ignorováním zřejmých rizik.

"Technická" část knihy se zabývá tím, jak rizika identifikovat a jak vyhodnotit jejich dopad na projekt a jeho realizovatelnost. Jsou prodiskutována jednotlivá základní rizika, která se u softwarových projektů vyskytují. Dostatek prostoru se věnuje tomu, jak vypočítat dopad materializace rizik na trvání projektu. Předkládaná metoda je velmi jednoduchá:

1. Vezměte optimistický časový odhad (lidé jsou v podstatě velmi dobří v optimistických odhadech).
2. Vynásobte optimistický odhad koeficientem odvozeným z toho, která rizika v dané části projektu hrozí a jakou pravděpodobnost každého rizika připustíte. Pokud nemáte žádnou představu, uvažujte například pravděpodobnost 50%.

Zmíněný násobící koeficient získáte podle tabulek, které jsou výslekem statistického výzkumu autorů. Jde-li například o riziko chyby v plánování a připouštíte pravděpodobnost takové chyby 50%, násobící koeficient je 1.39. Když se nad tímto číslem zamyslíte, znamená, že chyb "do mínusu" je velmi málo. Podle statistiky většina chyb v plánování projekt prodlouží.

Vaše situace je snazší, pokud už máte nějaká data z vašich dřívějších projektů a můžete z nich extrapolovat pravděpodobnosti rizik následujícího projektu. Knihu doprovází jednoduchý Monte Carlo simulátor realizovaný v Excelu, který umožňuje získat histogram možných dob trvání projektu.

Nebudu recenzi dál protahovat. Asi jste už poznali, že se mi "Waltzing with Bears" opravdu líbí. Můj závěr zní: kniha si zaslouží pomyslných pět hvězdiček z pěti a rozhodně stojí za přečtení.

Myšlenkové mapy: 99 odkazů

Myšlenkové mapy jsou jedním z mých oblíbených témat. 99 Mind Mapping Resources, Tools, and Tips je opravdu pěkná kolekce odkazů roztříděná do několika okruhů: lidé, software, příklady, knihy, webové servery, atd.

Test zdraví projektu

Při přípravě softwarového projektu i v jeho průběhu je dobré si zkontrolovat předpoklady pro zdravý průběh projektu. V tomto směru se mi opravdu líbí Software Project Survival Test. Rozhodně doporučuji k přečtení i používání.

Funguje ta věc?

Moje žena mi nedávno poslala čtyři MMS zprávy. Dorazila jen ta první, další tři ne. Zato přišla SMS, že mám novou MMS, kterou si mohu vyzvednout kdesi na internetu. Byla to zas jen ta první...

Nepřijde vám úspěšnost 25% hodně zoufalá?

Změny a sýr

Nemám dobrý pocit z knih, u kterých marketingové snažení proniklo až do větší než malé části obsahu. Do této kategorie patří "Kam se poděl můj sýr?" od Spencera Johnsona.

Sám příběh o lidičkách, myších a sýru dává docela dobrý smysl. Dá se shrnout do věty "Změny se dějí a je dobré na ně umět reagovat, předvídat je a nebát se jich." Příběh v knize zabírá 51 stran velkým písmem (na čtrnácti stránkách jsou vyvedena jen "sýrová hesla"), k tomu ještě patří pár stran úvodu a závěru. Úvod slouží k tomu, že se vás snaží přesvědčit, že předkládaný příběh bude mimořádně hodnotný a skvělý. Závěr se vás pak poměrně naivně snaží utrvdit v tom, že opravdu skvělý byl.

Může se stát, že kniha, která o sobě tvrdí, jakým je mimořádným klenotem, je nakonec docela obyčejná.

Informace a potravní strategie

Anglicko-český slovník překládá "Foraging" jako "spásání", ale myslím, že přesnější by bylo obecné "obstarávání potravy", protože se toto slovo v angličtině používá i pro masožravce. V případě "Information Foraging" jde o uzpůsobení teorií o potravním chování zvířat na vyhledávání informací lidmi.

Článek známého guru webové použitelnosti Jakoba Nielsena z roku 2003 je aplikací teorie information foraging na web. Článek stojí za přečtení. Paralela s chováním zvířat docela funguje, hlavní rozdíl oproti přírodnímu prostředí je jen v tom, že webové stránky jsou "kořist", která se chce dát snadno ulovit (nebo by měla chtít).

The Adrspach and Teplice Rocks

Many tourists who come to the Czech Republic only visit Prague and that's a pity. I realized this again when I went to the Adrspach Rocks with my family.
A quick google query showed there's not a particular wealth of information about the area in English - just some accomodation offers, and a site for climbers.

So maybe I can help by sharing my few bits of information.

The Adrspach and Teplice Rocks are one of the Czech Republic's most notable natural wonders. There are several thousand sandstone spires in an area that's less than 10 kilometres across.

If you are a regular tourist like me, you can choose between the Adrspach circuit trail and the Teplice circuit trail. In addition to this, the Adrspach section has a short circuit around a flooded sandpit and there's also a trail that connects the two circuits.


It is worth the time to take both circuits but if you need to choose only one, I'd recommend that you opt for the Adrspach circuit (entry at 50°36'55"N 16°7'22"E) as it is shorter (somewhat under 5 kilometers), the spires are denser there and the first half of the circuit is quite comfortable and accessible even with a stroller (you can go all the way to the Small Waterfall and take the same path back).

The Teplice circuit (entry at 50°35'41.61"N, 16°8'49.64"E) is longer, about 7 kilometers: 2 kilometers from the box office to the beginning of the circuit, 3 kilometers for the circuit itself, and 2 kilometers back to the starting point.

The circuit has one very interesting option - you can go up to the top of one of the sandstone spires. Be prepared for about 320 stairs, though. The first two thirds of the stairway are very comfortable but be ready for a ladder to get to the very top. The spire's name is Strmen and yes, the name can be difficult to pronounce even for the natives, almost something like this one. There was a castle at and around the top of Strmen during the Midle Ages, but very few remnants are apparent today. There's only enough room for about four people at the very top, but the scenic view is splendid.

If you would like to go so some less frequently visited places as well, I can recommend two more places:

• the Adrspach castle - the name is a bit misleading. It's not a castle but a hill where the Adrspach castle once stood. Be ready for a substantial uphill hike, but you will be rewarded with another splendid scenic view.
• Ostas - this is a table mountain with a sandstone labyrinth at the top. You can park at 50°33'26.08"N, 16°12'52.24"E and then simply follow the blue trail uphill. If you are a geocacher, there's a nice multi-stage cache at Ostas (GC13JAM).
  

Well, this wraps it up for today. If you find this blog post useful, leave a comment (maybe I will cover a few more places in the future).

On The 4-Hour Workweek

I have recently finished reading "The 4-Hour Workweek". Timothy Ferriss did a good job of writing a book with a catchy name that's quite interesting to read. It's an interesting book but I would not say it's great.

If you have ever read some newer texts about time management or about using e-mail efficiently (e.g. this manifesto), you will recognize some of the ideas that appear in the book. What the author does is that he takes those ideas to an extreme. Maybe the aim is to provoke people to really ponder what they do and how.

The chapter on setting up a low-maintenance businesses is U.S.-specific but still quite interesting, especially the part about testing market response. The weak point as I see it is product selection: the suitable products should be easy and cheap to produce but must be salable at premium prices. That's sets aside anything more complex or with a higher added value.

Overall, the book is worth a (critical) read but you do not need to put it at the top of your reading list.

Realita globalizace

Zas jeden článek, který stojí za přečtení: souhrn několika blogových článků o výrobě elektroniky v Číně. Víte, kde a jak se vyrábí iPod nebo iPhone?

Vinton Cerf on the future of the Internet

This is a video of Vinton Cerf's lecture at the Czech Institute of Technology in Prague - "Regarding the future of the Internet and democratization of this network". The topics covered include the Internet's growth, broadband applications, mobile internet, and the interplanetary network, to name a few. Fast-forward to ~11th minute to skip the formal introductions.

Multi-tasking Craziness

Studie s názvem "Constant, Constant, Multi-tasking Craziness": Managing Multiple Working Spheres (autoři Victor Gonzáles a Gloria Mark, 2004) je zajívavé, i když trochu smutné čtení. Studie je založená na několikadenním sledování 14 lidí (analytiků, programátorů, manažerů) ve firmě, která formou outsourcingu poskytuje IT řešení a služby pro velkého zákazníka ve finanční oblasti.

Dokument operuje s termínem "pracovní sféra". Sféru tvoří pracovní aktivity, které se týkají jednoho tématu nebo projektu. Co zjistili:

• Lidé se v průměru věnují deseti "sférám" denně,
  
• jedné "vedlejší" sféře věnují za den v průměru 15 minut,
• jedné "hlavní" sféře věnují něco kolem 45 minut,
• čas strávený v jedné sféře není souvislý, k přepnutí z jedné sféry do druhé dochází v průměru jednou za 12 minut!

Jsou to čísla, která rozhodně nepotěší. Možná jsou trochu ovlivněná typem IT firmy (práce pro velkého klienta, který požaduje 100% kvalitu), ovšem řekl bych, že dobře postihují obecný trend "ředění" pozornosti.

Proti stresu krok za krokem (malá recenze)

Kdysi dávno, když předkové Homo Sapiens žili na savanách a jejich organismus musel být schopen kdykoli a bleskově sebrat síly pro boj nebo útěk, byla stresová reakce perfektně fungujícím ochranným prostředkem. Dnes bychom potřebovali něco trochu jinak nastaveného, protože skutečná fyzická nebezpečí se sice v našem životě stále objevují, ale jsou spíše v menšině. O to víc je těch nebezpečí, která se formují jen v našich myšlenkách. Proto je kniha o stresu dobrým čtením téměř pro každého.

V knize Proti stresu krok za krokem od Jána Praška a Hany Praškové (vydala Grada, 3. dotisk, 2006) se dovíte, jak stresová reakce probíhá, jak si sami dokážeme stres vyrábět i udržovat. A samozřejmě se i dozvíte, jak si od stresu pomoci, ať už relaxací, duševním i fyzickým cvičením.

Dobrý dojem z obsahu kazí zpracování knihy. Zvlášť z druhé poloviny mám dojem, že se hodně spěchalo. Objevují se gramatické chyby, stránky 161 až 164 jsou v knize dvakrát. Nechápu, vždyť jde už o třetí dotisk. Že by si Grada nemohla dovolit korektora?

Sečteno a podtrženo: Velmi zajímavý a užitečný obsah, záporné body za chyby v provedení. Celkem řekněme 3.5 hvězdičky z pěti a mé doporučení - kniha stojí za přečtení.

Deset myšlenek o čase (malá recenze)

Právě jsem dočetl knihu Deset myšlenek o čase od Bodil Jonssonové (do češtiny přeložila Jana Holá, vydalo Argo 2007). Pokud by vám někdy přišla do ruky, nejdůležitější úvodní informace zní, že to není technicky pojatá kniha o Time Managementu. Je to kniha, kterou můžete otevřít, když venku prší a vy máte zrovna chuť si udělat „přemýšlecí odpoledne“ s šálkem čaje a zajímavým čtením.

První a nejdůležitější myšlenkou knihy je, že čas je tím hlavním a nejdůležitějším aktivem, které jako lidé máme. Vše ostatní, od sociálních vazeb po vzdělání a nakonec i peníze, získáváme tak, že za to směňujeme svůj čas, věnujeme ho svým blízkým, práci, atd. Tvrdí, že buď můžeme pořád dokola říkat, že čas nemáme, nebo se rozhodnout, že ho jednoduše máme (a pak si stanovit priority).

Na dalších stránkách pak autorka přemýšlí o tom, jak se liší vnímání prožitého času od času změřeného nebo například o tom, že vždy potřebujeme nějaký přípravný čas. Hodně blízké mi bylo povídání o děleném a neděleném čase. Dělený čas používáme pro řadu menších úkolů, mezi kterými postupně přepínáme. V neděleném čase máme možnost se soustředit jen na jednu věc, významnější a obtížnější. Ve svých manažerských začátcích jsem si mnohem víc vážil času neděleného a na čas dělený jsem se díval téměř jako na nutné zlo. Postupně jsem ale došel k tomu, že svůj smysl mají oba a skutečné umění spočívá v jejich vyvážení.

Vrátím se k hodnocení knihy. Pokud hledáte něco „technického“ o řízení a plánování času, zkuste to jinde. Pokud máte chuť na trochu filozofické pojednání o čase a širších souvislostech zacházení s ním v podmínkách naší technické civilizace, Deset myšlenek o čase vám rád doporučím.

Flow

Musím upřesnit svoji dřívější zmínku o "flow". Ačkoli ho mezi "lidem počítačovým" zpopularizovali DeMarco a Lister, původním autorem tohoto konceptu je Mihály Csíkszentmihályi. Flow se definuje jako stav optimální vnitřní motivace, kdy je člověk plně soustředěn na to, co dělá.

Mýty o inovacích

Scott Berkun uvádí svoji novou knihu The Myths of Innovation. Myslím, že bude stát za přečtení, ostatně zkuste se podívat na ukázkovou kapitolu.