Slova, co jdou špatně přeložit

Internetem koluje několik seznamů těžko přeložitelných slov. Zdá se, že jeden hodně populární seznam se objevil v roce 2004 (viz BBC) jako výsledek práce agentury Today Translations. I když je seznam doprovázen tvrzením, že měřítkem obtížnosti překladu je především obtížnost sdělení kulturních konotací, dovolím si pochybovat, že seznam je výsledkem nějaké systematické práce. Hlavním cílem bylo získat mediální pozornost, to je myslím jasné. Vezměte si třeba desáté nejobtížnější anglické slovo, kitsch. Je původem z jidiš a migrovalo do řady jazyků, nejen do angličtiny. Český ekvivalent je kýč a kdo má problém pochopit jeho kontext, ať se přihláší, bude mu vysvětleno :) .

Trochu uvěřitelnější seznam je zde a zahrnuje slova z různých jazyků. Čeština se na seznam dostala se slovem prozvonit, řada komentářů k článku ale ukazuje, že tato signalizace zdarma není českým specifikem. Budete-li potřebovat říci "prozvonit" v angličtině, neutrální překlad je zřejmě "to drop-call" a kromě něj existují i místní nebo výrazově zabarvená slova jako "flash" nebo "prank".

Někdy lidé napíšou o těžko přeložitelném slově celou úvahu, jako třeba Nicolas Carr o slově serendipity, jehož význam je "nalézt něco (hodnotného, zajímavého), zatímco jste hledali něco úplně jiného". U tohoto slova je zajímavá jeho statistika užití. Není divu, že jeho popularita tak vzrostla v době internetové, vždyť celá síť je dokonalým generátorem tohoto jevu. Nenapadá vás, jak slovo "serendipity" vyjádřit česky - hezky a stručně?

Názor na agilní metody

Texty, které na svém blogu publikuje Steve Yegge, se vyznačují následujícími charakteristikami: jsou vtipné, občas kontroverzní a zatraceně dlouhé. Pojďme se z perspektivy tří let podívat na jeho názor na agilní metody vývoje softwaru Good Agile, Bad Agile, který má všechny tři zmíněné charakteristiky. Už jste si určitě spočítali, text je z roku 2006.

Tu prapůvodní motivaci, proč někdo vymyslel agilní přístup, bych Stevovi docela věřil. Možnost fakturovat zákazníkovi práci po menších kouscích a častěji musí být lákavá pro kdekoho. Zato bych si dovolil hodně nesouhlasit s tím, že většina agilních metodik je špatná a ta jediná správná je ta, kterou provozuje Google. Teď jsme přece jen o tři roky chytřejší. To, že mají programátoři větší volnost ve výběru toho, co chtějí dělat, dohromady se známým pravidlem o dvaceti procentech času, je výborné pro motivaci lidí. Google za to ale platí větším počtem rušených projektů, což zase motivaci snižuje.

Extrémní programování v jeho čisté podobě asi nikdo nepoužívá. Rozumně aplikovaný Scrum je ale záležitost skutečně užitečná, to je podle mě to, co nás ty tři roky naučily. Většina softwarových firem si nemůže dovolit plýtvat časem lidí a vítají cokoli, co pomůže snížit rizika projektů.

Připusťme tedy, že existují dvě dobré agilní metody: metoda "googlovská" a Scrum. Jenže Google je na světě jen jeden, takže pro nás všechny ostatní zbývá Scrum :).

Deficit pozornosti

Občas zde zmiňuji témata zacházení s časem a produktivity. Dnes bych rád upozornil na knihu, kterou jsem sice ještě nečetl, ale rozhodně se dostane na seznam knih k přečtení.

Disctracted od Maggie Jackson analyzuje jeden z velkých problémů naší součastné technické civilizace: deficit pozornosti. Časté přeskakování od jednoho k druhému, kultura multitaskingu (líbí se vám porady, kde část lidí cosi hledá na laptopech?) a potřeba některých kancelářských pracovníků být stále busy, aby nevypadali jako lůzři, nám opravdu neslouží dobře. Ztrácíme schopnost řešit problémy, u kterých nestačí zůstat na povrchu věcí.

Nejde jen o práci a její efektivitu, protože nedostatek pozornosti ovlivňuje i mezilidské vztahy. Nebudu ale moralizovat. Shrnutí některých myšlenek knihy samotnou autorkou si můžete poslechnout na YouTube. A jestli po minutě nebo dvou pocítíte potřebu přeskočit k něčemu jinému, zkuste ji překonat. Berte to jako trénink pozornosti :). Jedna myšlenka ze samotného závěru videa: dříve pocházelo ignoranství z toho, že bylo málo informací, dnes pochází z toho, že jsme informacemi zaplaveni a neumíme je přetvořit na znalosti.

Takže co s tím?

Magická projektová konstanta

V projektovém managementu označuje termín magická konstanta číslo, kterým projekťák vynásobí odhady pracnosti, aby si v projektovém plánu vytvořil to, čemu se v odborné hantýrce říká vata neboli buffer (a v normální řeci časová rezerva).

Scott Berkun se nedávno na svém blogu pozastavil nad značnou rozšířeností těchto magických čísel. Nelíbí se mu, že lidé mají tendenci používat pořád stejné násobící konstanty bez velkého přemýšlení.

Diskuze pod článkem ale podle mě ukazuje, že to s tou tendencí nebude tak zlé. Zřejmě se Berkunova čtenářská obec rekrutuje z lidí, kteří povětšinou vědí, co dělají. Od učení se z minulých projektů, až po PERT a nutnost vzít v úvahu režijní časy - alespoň tihle projektoví manažeři přemýšlejí.

A co vy? Vypomáháte si nějakou "magickou" konstantou? Třeba jen občas?

Jak se rozhodujeme

Dnes bych tu rád opět odkázal na server ted.com. Rozhodujete se snadno? Jsou vaše rozhodnutí impulzivní nebo naopak promyšlená? Přemýšlíte někdy, jestli věci jsou tím, čím se zdají být?

Obě přednášky, na které bych rád upozornil, se totiž věnují tomu, jak lidé vnímají, rozhodují se a myslí.

Dan Ariely začíná optickými iluzemi, ale ty mu slouží jen jako metafora k otázce: Když nás někdy naše oči dokážou tak dobře klamat, nedělá nám to i sama naše mysl při tom, jak věci vnímáme a jak se rozhodujeme? Není naše rozhodování někdy jen iluzí? Ariely to dokládá některými příklady, například důležitostí implicitní volby nebo tím, jak třetí - sama o sobě bezcená - varianta dokáže zamíchat výsledky dotazování. Doporučuji shlédnout, Dan Ariely umí mluvit obsažně i zábavně zároveň.

Diane Benscoter nemluví o výsledcích výzkumu, ale o své vlastní minulosti. Zmiňuje několik let, které strávila jako členka sekty a pak se zabývá virulentními myšlenkami a myšlením v kruhu. Hovoří o sektářství, které rozděluje svět na "my" a "oni" a dovoluje racionalizovat téměr cokoli.

Obě přednášky jsou velmi dobře srozumitelné, ale možná využijete novou funkci TED - možnost zapnout si k přednášce titulky. Čeština tam (zatím?) není, ale i anglické titulky mohou pomoci.

Nové dolary

Jedním z nápadů, jak pomoci americké ekonomice, je rebrandovat ji pomocí nového vzhledu dolarových bankovek. Dollar ReDe$ign Project je nápadem Richarda Smithe a samozřejmě to není oficiální vládní iniciativa. Je zábavné se podívat na rozptyl návrhů: od tradičních po seriózně modernistické (od autora iniciativy) až po minimalistické a také poněkud ujeté :) Který by se líbil vám?

Kvadrilion sem, kvadrilion tam...

Kolik peněz je 23 kvadrilionů dolarů? Amerických kvadrilionů, tedy česky 23 biliard... Řekněme si to rovnou, je to zatraceně hodně peněz, zhruba 2000-krát více než současná hodnota národního dluhu USA.

Americká Visa nedávno některým svým zákazníkům rozeslala účet na částky pohybující se kolem 23 kvadrilionů, v jednom případě to bylo 23 148 855 308 184 500 dolarů (plus 20 dolarů za přečerpání limitu). Z programátorského hlediska to vypadá na hodně zkaženou konverzi nebo přepis části paměti mezerami (mezera je v ASCII reprezentována kódem 0x20). Zapsáno v centech, 2314885530818450000 lze totiž hexadecimálně vyjádřit jako 0x2020202020201250. No a 0x1250 je v desítkové soustavě 4688 - že by skutečná útrata činila $46.88?

Ono ale není vůbec důležité, odkud se to obrovské číslo vzalo, jestli je to výsledek programátorské chyby nebo jestli se v operační paměti počítače náhodou pokazilo šest bajtů. Ta skutečně důležitá otázka zní: kde jsou nějaké rozumné kontrolní mechanismy? Neměl by se při každé transakci kartou vyšší než nějaký N-násobek limitu karty rozeznít pomyslný alarm a vynutit si kontrolu člověkem?