Téměř každé průmyslové odvětví se považuje za schopnější hospodářské soutěže, pokud lidem platí v dané zemi méně než jinde. Proč je to u bankéřů obráceně?
Připomělo mi to text Dana Arielyho z loňského května, z doby, kdy se veřejnost pohoršovala nad některými bonusy pro bankéře, které byly vyplaceny navzdory tomu, že banky předtím přijaly veřejnou pomoc. (Dana Arielyho jsem už v tomto blogu zmiňoval.)
Dan Ariely v textu poukazuje na výsledky svých pokusů, které prováděl jednak v Indii, kde mohl nabídnout bonusy, které byly vzhledem k místím podmínkám výrazné, jednak se studenty na MIT. Výsledek? Pro někoho překvapivý, pro někoho ne. Skupiny, které měly slíbenou nejvyšší odměnu, měly v testech nejhorší výsledky. Další dvě skupiny (střední a nízký bonus) si vedly lépe a přitom nebyl výrazný rozdíl mezi výsledky skupiny se středním bonusem a bonusem nízkým. Další pozorování: odměna motivovala více při vykonávání mechanické práce. Bylo-li třeba používat při plnění úkolů hlavu, výše bonusu už neměla takový vliv na kvalitu výsledků.
S odměnami je to zkrátka složité. Asi záleží i na osobnostím profilu konkrétního člověka, například odolnosti proti stresu. Visí-li nad vámi riziko nezískání obrovského bonusu a vy byste přitom měli při správě cizích peněz zatraceně dobře používat hlavu, dokážete se soustředit? Na co budete myslet víc?
Žádné komentáře:
Okomentovat