Studie o práci doma

Studie "Working at Home: Experiences of Skilled While Collar Workers" (Ammons, Samantha K. & William T. Markham. 2004. “Working at Home: Experiences of Skilled White Collar Workers.” Sociological Spectrum, 24: 191-238) mi na svých 40-ti stranách přišla trochu rozvláčná a upovídaná a má nějaká jasně rozeznatelná slabá místa, ale jinak je to vcelku solidní pojednání na dané téma.

Asi třetina textu je věnována souhrnu z dostupné literatury, zbytek se zabývá výsledky vlastní studie na vzorku "bílých límečků". Výzkum v literatuře i na zmíněném vzorku osob se zabýval následujícími okruhy:

• důvody pro práci doma
• vytvoření a udržování hranic mezi prací a domovem
• problém izolace při práci doma
• rozptylující faktory
• workaholismus
• rozdíly mezi pohlavími
  

Práci doma a souvisejícím problémům se posledních několik let věnuje vcelku velká pozornost. Vzrůstající nároky v práci a nezměněná potřeba dostát rodinným povinnostem vytvořily skupinu kvalifikovaných pracovníků, kteří by rádi využívali výhod práce doma. Rozpory mezi rolemi, které člověk potřebuje zastávat, se mohou projevovat ve třech rovinách:

• čas: nedostává se čas zastat všechny povinnosti vyplývající ze všech rolí
• vypětí: některá z rolí je tak náročná, že na ostatní role chybí člověku energie
• chování: chování vhodné v jedné roli může být v druhé roli nevhodné
  

Práce doma je možným řešením především pro rozpory v časové rovině.

Autoři se rozhodli sestavit zkoumaný vzorek osob tak, aby v něm byli zastoupeni kvalifikovaní pracovníci, kteří pracují téměř výhradně doma (alespoň 35 hodin týdně), do kanceláře nebo ke klientovi necestují častěji než jednou týdně. Žádný neměl dělat rutinní, opakující se práci. Najít takovou skupinu lidí dalo určitě práci a autoři nakonec vedli asi dvouhodinové strukturované rozhovory se 14 lidmi.

Nelíbilo se mi, že studie neuvádí kompletní charakteristiku zkoumané skupiny osob na jednom místě. Autoři sice poctivě přiznávají, že nejsou schopni posoudit odchylku skupiny od populace všech kvalifikovaných pracovníků, kteří by připadali v úvahu pro práci doma; tabulka nebo alespoň odstavec s opravdu kompletními parametry skupiny ale chybí. Místo toho se nejdřív dovíte, že jen tři lidé ve skupině byli zaměstnanci, ostatní byli "self-employed" (není divu, že autoři ve skupině shledali vysokou úroveň sebemotivace a discipliny). Další část textu pak mimo jiné zmiňuje, že ve skupině bylo 11 žen. Celkový obrázek si musíte složit sami.

Nicméně mám pocit, že i přes složení skupiny jsou závěry studie validní. Jedním z těchto závěrů je, že žádné z problémů, na které se studie zaměřila, se u dotazovaných osob neprojevovaly nijak závažně. Lidé si vždy našli způsob, jak si nastavit hranice mezi prací a domovem, jak se vypořádat si izolací nebo rozptýleními, či s množstvím práce. Použité strategie zahrnovaly vytvoření oddělené domácí pracovny, práci v době, kdy ostatní členové rodiny nebyli doma, a také vytvoření relativně pevného pracovního rozvrhu.

Zajímavé byly také údaje o rozdílech mezi muži a ženami: Ženy mají sklon volit si práci doma častěji než muži. Na druhou stranu se u mužů mohou častěji vyskytovat obavy o ztrátu statutu, pokud budou pracovat doma (identita živitele spojená s chozením do práce). Interakce s kolegy v práci také častěji chybí mužům.

Sečteno a podtrženo, ve studii jsou zajímavé informace, pokud vás ale zajímá hlavně praktická stránka věci, ohlédněte se po jiných zdrojích (třeba Should You Start Your Own Work at Home Business?). Hlavním poselstvím studie pro praxi je, že problémy vyplývající z práce doma jsou řešitelné poměrně snadno a dřívější literatura je, zdá se, spíše zveličovala. Nezbytná je ale jistá míra disciplíny a dobře nastavený pracovní rozvrh.