Přednášky on-line

Už jsem se tu zmiňoval, že bloggeři často a rádi publikují tematicky tříděné seznamy odkazů. Lotyšský student Peteris Krumins se v blogu Free Science and Video Lectures Online zaměřil na sběr odkazů na přednášky z nějrůznějších oborů: počítačů a programování, matematiky, fyziky, ekonomie a obchodu nebo například historie. Zdrojem jsou většinou různé americké univerzity.

Seznam tohoto typu mi přijde jako hodně užitečná věc. Nevíte někdo, jestli existuje něco takového pro přednášky v češtině? Jednou z položek na seznamu by mohl být třeba videoserver Cesnetu nebo archiv Siliconhill.

Citát Martina Luthera Kinga

Američané si předevčírem připomínali Martina Luthera Kinga. Na blogu Scotta Berkuna jsem narazil na citát z Kingovy řeči při přijímání Nobelovy ceny v roce 1964 a myslím, že stojí za přeložení:

Moderní člověk přivedl celý tento svět k prahu budoucnosti, jenž vzbuzuje úctu. Dosáhl nových a udivujících vrcholů vědeckého úspěchu. Vyrobil stroje, které myslí, a zařízení, která nahlížejí do nezměrných hlubin mezihvězdného prostoru. Vybudoval gigantické mosty přes moře a gargantuovské budovy, které líbají oblohu. Jeho letadla a kosmické lodi zmenšily vzdálenosti, spoutaly čas a vykrojily dálnice skrz stratosféru. To je oslnivý obraz vědeckého a technického pokroku moderního člověka.

A přece, navzdory tomuto velkolepým krokům vpřed ve vědě i technologii a neomezenému počtu těch, které teprve přijdou, něco základního zde chybí. Existuje druh spirituální chudoby, který stojí v křiklavém kontrastu k vědeckému a technologickému nadbytku. Naučili jsme se létat vzduchem jako ptáci a plout mořem jako ryby, ale nenaučili jsme se jednoduchému umění žít jeden s druhým jako bratři.

Každý člověk žije ve dvou sférách, vnitřní a vnější. Vnitřní sféra je spirituální a projevuje se v umění, literatuře, morálce a víře. Sféra vnější je komplexem zařízení, techniky, mechanismů a pomůcek, s jejichž pomocí žijeme. Mnoho z moderního života může být shrnuto tím strohým výrokem básníka Thoreaua: "Zlepšenými prostředky k nezlepšeným koncům." Toto je vážné dilema, hluboký a trvalý problém konfrontující moderního člověka. Pokud máme dnes přežít, musíme eliminovat naši morální a spirituální "opožděnost". Větší materiální síla znamená větší nebezpečí, nebude-li provázena odpovídajícím rozvojem duše. Když si "vnějšek" lidské přirozenosti podmaní náši vnitřní sféru, ve světě se začnou formovat temné mraky.

M.L.K. měl co říci a uměl to sdělit poutavým a bohatým jazykem.

Snad je to tím, že jsem technik s vědeckým vzděláním, ale mám pocit, že dnes už problém nespočívá v tom, že by nadbytek byl vědecký a technický, spíš jde o ten nadbytek jako takový.

Otázky při pohovoru II

V září jsem tady psal o speciálním (a trochu humorném) typu otázek, které občas používá například například Google. Statistika ukazuje, že přes klíčová slova "otázky při pohovoru" sem chodí vcelku dost lidí. Snad tedy bude užitečné, když odkážu i na nějaké "klasičtější" seznamy otázek, na které je dobré být připraven.

Seznam, na který jsem před nějakou dobou narazil a který se mi docela líbil, je 64 Interview answers you need to know. Nebudu tady ze seznamu překládat. Rád bych jen zdůraznil to, co se zmiňuje v několika úvodních otázkách: připravte se. Zjistěte si co nejvíce o firmě (někteří se zeptají, co o nich víte) a nabízené pozici. Pokud dělají strukturované pohovory, měli by vám danou pozici představit hned na začátku pohovoru, přesto se ale zeptejte na vše, co není úplně jasné. Pokud se snaží nejdřív dolovat informace o vás, stejně se pokuste co nejdříve dostat k vašim otázkám.

Pokud jste projektový manažer, zde je jeden do čestiny přeložený seznam otázek k pohovoru (zde je podstatně delší anglický originál). Dokonce myslím, že i projekťáci, kteří jsou už nějakou dobu na své pozici usazení, by si mohli jednou za rok podobný (vhodně zkrácený) seznam projít a popřemýšlet o svém minulém konání :).

Programátoři - 20:80

Ben Collins-Sussman nedávno ve svém blogu definoval dvě skupiny programátorů:

• dvacetiprocentní skupina nadaných a aktivních, kteří si v devadesátých letech jako první instalovali Linux a teď si ve volném čase hrají s neobvyklými programovacími jazyky nebo se účastní open-source projektů;
• osmdesátiporcentní skupina těch ostatních programátorů, kteří nejsou hloupí, ale programování je pro ně jen práce. Umí právě jen tolik z Javy nebo C#, aby jim to stačilo pro práci.

Ben Collins-Sussman se této generalizace dopustil, aby vysvětlil přístup obou skupin k systémům pro řízení verzí a mohl diskutovat vhodnost širšího zavádění distribuovaných verzovacích systémů.

Jeff Atwood ve svém blogu definici 20-ti a 80-ti procentních skupin zopakoval, zaměřil se ale jen na rozdíl mezi oběma skupinami (a víc než polovinu jeho příspěvku tvořila citace Benova článku).

Na obou blozích se posléze silně diskutovalo. Řada lidí vyjádřila souhlas, ale články také zapůsobily zapůsobily jako píchnutí do vosího hnízda. Odpověď Jefa Atwooda na druhý typ reakce byla mimo jiné "Přestože se cítíte dotčeni, tak to, že tento článek vůbec čtete, vás automaticky řadí do skupiny dvacetiprocetních." Ben i Jeff pak oba vydali "dovysvětlující" příspěvky.

Myslím, že hlavní problém tohoto rozdělení programátorů spočívá v jeho přílišné generalizaci. Je prostě příliš černobílé. Pokud bych chtěl zůstat u rozdělení na dvě skupiny, odhadl bych poměr na 50:50 nebo dokonce na 60:40 ve prospěch aktivnějších programátorů.

Kdybych měl programátory nějak pro mě smysluplně klasifikovat podle aktivity, schopností a zájmu a přitom zůstat u rozumně malého počtu skupin, došel bych k následujícím čtyřem skupinám:

• 10% - výborní programátoři, programátorská špička. Tato skupina zahrnuje i malý počet ubergeeks, ti ale mohou být někdy postiženi problémy při komunikaci s okolím.
• 30% - programátoři velmi dobří. Nemají tak široký rozhled jako předchozí skupina, ale v podstatě by se mohli posunout mezi výborné, pokud by se rozhodli věnovat zvolenému tématu více času a energie.
• 40% - průměr. Nechápejte prosím toto označení nějak pejorativně. Zvládají dobře svůj programovací jazyk, nečekejte ale výraznější analytický nebo inovativní přístup.
• 20% - zbylá "šedá zóna". Zahrnuje lidi, kteří si téměř bez zájmu oddělají svoje, ale pořád ještě nezpůsobují problémy ostatním. Pak bohužel i nějaké ty poloviční amatéry. Do šedé zóny se mohou někdy propadnout lidé postižení vyhořením, to by ale bylo téma na jiný článek.

Co vy na to?

Aplikace bubbl.us

Bubbl.us je povedená on-line aplikace pro tvorbu myšlenkových map. Editor mapy využívá flash, takže v prohlížeči potřebujete příslušný plugin.

Snad jediná výtka, kterou k aplikaci mám, se týká způsobu umisťování nových uzlů v myšlenkové mapě. Bubbl.us je neklade kruhově kolem centrálního uzlu. Chová se spíš jako editor osnovy, protože nové uzly vytváří hierarchicky pod těmi už existujícími. Ovšem i tento způsob se zdá být dobře použitelný.

Aplikace má dobře vyřešené zoomování (kolečko myši) a posun v mapě, lze různě měnit barvy uzlů, ale hlavní hodnota spočívá v možnostech exportu (obrázek, HTML, XML) a především pak v možnosti myšlenkové mapy sdílet a spolupracovat na jejich tvorbě. Lze také poskytnout link pouze pro prohlížení.

Jak už jsem napsal v úvodu, aplikace je opravdu povedená. V projektech, které pracují s důvěrnými údaji, by asi lidé váhali s umístěním dat u třetí strany. I tak ale zůstává řada projektů, pro které může být analytický nástroj jako bubbl.us velmi užitečný.

Recenze: Becoming a Writer

Dorothea Brande napsala knihu "Becoming a Writer" v roce 1934, ale stále ji naleznete v nabídkách knihkupectví. I dnes je stejně aktuální, jako byla tehdy.

Nečekejte nějaký recept na kreativní psaní. Je to kniha o tom, co by si člověk měl nacvičit, než vůbec začne na nějaké kurzy či studium psaní pomýšlet. Stojí za přečtení, pokud je pro vás tvorba i krátkých textů dřina. Text se zabývá tím, jak se naučit psát plynně bez pomyslného nebo skutečného ohryzávání tužky, překonat existující bloky, zkrátka dokázat psát kdykoli, kdy vy sami chcete.

Cvičení, která autorka navrhuje, jsou v podstatě velmi jednoduchá a účinku se dosahuje jejich dlouhodobým opakováním. Jde vlastně o to, udělat si ze psaní zvyk a tím do něj zapojit i podvědomí. Literární genialitě se pochopitelně nelze naučit :), ale lze se naučit psát tak, že při tom člověk lépe využívá schopností své mysli a nevyčerpává se překonáváním nějakých bloků.

Přestože nemám nějaké zásadní literární aspirace, kniha se mi líbila a můžu ji doporučit k přečtení. Rozhodně by nevadilo, kdyby byla k dispozici v češtině.

Authors at Google: Další zajímavé přednášky

V říjnu jsem tu odkazoval na přednášku Scotta Rosenberga. Na YouTube se dá najít řada dalších zajímavých přednášek patřících do série Authors at Google. Dovolím si předložit krátký seznam zajímavých videí:

• George Soros. Tohoto hosta si v Google mimořádně vážili a rozhovor s ním vedl Eric Schmidt, CEO Google. Diskuze se soustřeďuje na Sorosovu knihu The Age of Fallibility: Consequence of the War on Terror.
• Lawrence Lessig. Známý internetový právník hovoří o své knize "Code V 2.0". Diskutuje, jak mezi sebou interagují technologie a politika a kultura a politika. Mluví například o rozdílu mezi read-only kulturou a read-write kulturou. Koho téma rozporu mezi právem a kulturou zaujme, může se podívat na další video s Lessigem na TED.com
• Steve Wozniak. Jeden ze dvou zakladatelů Apple mluví (jak jinak) o své kariéře v Apple a o knize "iWoz".
• Don Tapscott. Diskuzi o knize "Wikinomics: How Mass Collaboration Changes Everything" opět vede Eric Schmidt. Jak už název knihy napovídá, v diskuzi jde o technologické, demografické, sociální a obchodní souvislosti toho, čemu se občas říká "Web 2.0". Jeden potěšující odposlechnutý statistický detail: čas, který mládež tráví on-line jde na úkor... televize :).