Moderní člověk přivedl celý tento svět k prahu budoucnosti, jenž vzbuzuje úctu. Dosáhl nových a udivujících vrcholů vědeckého úspěchu. Vyrobil stroje, které myslí, a zařízení, která nahlížejí do nezměrných hlubin mezihvězdného prostoru. Vybudoval gigantické mosty přes moře a gargantuovské budovy, které líbají oblohu. Jeho letadla a kosmické lodi zmenšily vzdálenosti, spoutaly čas a vykrojily dálnice skrz stratosféru. To je oslnivý obraz vědeckého a technického pokroku moderního člověka.
A přece, navzdory tomuto velkolepým krokům vpřed ve vědě i technologii a neomezenému počtu těch, které teprve přijdou, něco základního zde chybí. Existuje druh spirituální chudoby, který stojí v křiklavém kontrastu k vědeckému a technologickému nadbytku. Naučili jsme se létat vzduchem jako ptáci a plout mořem jako ryby, ale nenaučili jsme se jednoduchému umění žít jeden s druhým jako bratři.
Každý člověk žije ve dvou sférách, vnitřní a vnější. Vnitřní sféra je spirituální a projevuje se v umění, literatuře, morálce a víře. Sféra vnější je komplexem zařízení, techniky, mechanismů a pomůcek, s jejichž pomocí žijeme. Mnoho z moderního života může být shrnuto tím strohým výrokem básníka Thoreaua: "Zlepšenými prostředky k nezlepšeným koncům." Toto je vážné dilema, hluboký a trvalý problém konfrontující moderního člověka. Pokud máme dnes přežít, musíme eliminovat naši morální a spirituální "opožděnost". Větší materiální síla znamená větší nebezpečí, nebude-li provázena odpovídajícím rozvojem duše. Když si "vnějšek" lidské přirozenosti podmaní náši vnitřní sféru, ve světě se začnou formovat temné mraky.
M.L.K. měl co říci a uměl to sdělit poutavým a bohatým jazykem.
Snad je to tím, že jsem technik s vědeckým vzděláním, ale mám pocit, že dnes už problém nespočívá v tom, že by nadbytek byl vědecký a technický, spíš jde o ten nadbytek jako takový.
Žádné komentáře:
Okomentovat