Slova, co jdou špatně přeložit

Internetem koluje několik seznamů těžko přeložitelných slov. Zdá se, že jeden hodně populární seznam se objevil v roce 2004 (viz BBC) jako výsledek práce agentury Today Translations. I když je seznam doprovázen tvrzením, že měřítkem obtížnosti překladu je především obtížnost sdělení kulturních konotací, dovolím si pochybovat, že seznam je výsledkem nějaké systematické práce. Hlavním cílem bylo získat mediální pozornost, to je myslím jasné. Vezměte si třeba desáté nejobtížnější anglické slovo, kitsch. Je původem z jidiš a migrovalo do řady jazyků, nejen do angličtiny. Český ekvivalent je kýč a kdo má problém pochopit jeho kontext, ať se přihláší, bude mu vysvětleno :) .

Trochu uvěřitelnější seznam je zde a zahrnuje slova z různých jazyků. Čeština se na seznam dostala se slovem prozvonit, řada komentářů k článku ale ukazuje, že tato signalizace zdarma není českým specifikem. Budete-li potřebovat říci "prozvonit" v angličtině, neutrální překlad je zřejmě "to drop-call" a kromě něj existují i místní nebo výrazově zabarvená slova jako "flash" nebo "prank".

Někdy lidé napíšou o těžko přeložitelném slově celou úvahu, jako třeba Nicolas Carr o slově serendipity, jehož význam je "nalézt něco (hodnotného, zajímavého), zatímco jste hledali něco úplně jiného". U tohoto slova je zajímavá jeho statistika užití. Není divu, že jeho popularita tak vzrostla v době internetové, vždyť celá síť je dokonalým generátorem tohoto jevu. Nenapadá vás, jak slovo "serendipity" vyjádřit česky - hezky a stručně?

Názor na agilní metody

Texty, které na svém blogu publikuje Steve Yegge, se vyznačují následujícími charakteristikami: jsou vtipné, občas kontroverzní a zatraceně dlouhé. Pojďme se z perspektivy tří let podívat na jeho názor na agilní metody vývoje softwaru Good Agile, Bad Agile, který má všechny tři zmíněné charakteristiky. Už jste si určitě spočítali, text je z roku 2006.

Tu prapůvodní motivaci, proč někdo vymyslel agilní přístup, bych Stevovi docela věřil. Možnost fakturovat zákazníkovi práci po menších kouscích a častěji musí být lákavá pro kdekoho. Zato bych si dovolil hodně nesouhlasit s tím, že většina agilních metodik je špatná a ta jediná správná je ta, kterou provozuje Google. Teď jsme přece jen o tři roky chytřejší. To, že mají programátoři větší volnost ve výběru toho, co chtějí dělat, dohromady se známým pravidlem o dvaceti procentech času, je výborné pro motivaci lidí. Google za to ale platí větším počtem rušených projektů, což zase motivaci snižuje.

Extrémní programování v jeho čisté podobě asi nikdo nepoužívá. Rozumně aplikovaný Scrum je ale záležitost skutečně užitečná, to je podle mě to, co nás ty tři roky naučily. Většina softwarových firem si nemůže dovolit plýtvat časem lidí a vítají cokoli, co pomůže snížit rizika projektů.

Připusťme tedy, že existují dvě dobré agilní metody: metoda "googlovská" a Scrum. Jenže Google je na světě jen jeden, takže pro nás všechny ostatní zbývá Scrum :).

Deficit pozornosti

Občas zde zmiňuji témata zacházení s časem a produktivity. Dnes bych rád upozornil na knihu, kterou jsem sice ještě nečetl, ale rozhodně se dostane na seznam knih k přečtení.

Disctracted od Maggie Jackson analyzuje jeden z velkých problémů naší součastné technické civilizace: deficit pozornosti. Časté přeskakování od jednoho k druhému, kultura multitaskingu (líbí se vám porady, kde část lidí cosi hledá na laptopech?) a potřeba některých kancelářských pracovníků být stále busy, aby nevypadali jako lůzři, nám opravdu neslouží dobře. Ztrácíme schopnost řešit problémy, u kterých nestačí zůstat na povrchu věcí.

Nejde jen o práci a její efektivitu, protože nedostatek pozornosti ovlivňuje i mezilidské vztahy. Nebudu ale moralizovat. Shrnutí některých myšlenek knihy samotnou autorkou si můžete poslechnout na YouTube. A jestli po minutě nebo dvou pocítíte potřebu přeskočit k něčemu jinému, zkuste ji překonat. Berte to jako trénink pozornosti :). Jedna myšlenka ze samotného závěru videa: dříve pocházelo ignoranství z toho, že bylo málo informací, dnes pochází z toho, že jsme informacemi zaplaveni a neumíme je přetvořit na znalosti.

Takže co s tím?

Magická projektová konstanta

V projektovém managementu označuje termín magická konstanta číslo, kterým projekťák vynásobí odhady pracnosti, aby si v projektovém plánu vytvořil to, čemu se v odborné hantýrce říká vata neboli buffer (a v normální řeci časová rezerva).

Scott Berkun se nedávno na svém blogu pozastavil nad značnou rozšířeností těchto magických čísel. Nelíbí se mu, že lidé mají tendenci používat pořád stejné násobící konstanty bez velkého přemýšlení.

Diskuze pod článkem ale podle mě ukazuje, že to s tou tendencí nebude tak zlé. Zřejmě se Berkunova čtenářská obec rekrutuje z lidí, kteří povětšinou vědí, co dělají. Od učení se z minulých projektů, až po PERT a nutnost vzít v úvahu režijní časy - alespoň tihle projektoví manažeři přemýšlejí.

A co vy? Vypomáháte si nějakou "magickou" konstantou? Třeba jen občas?

Jak se rozhodujeme

Dnes bych tu rád opět odkázal na server ted.com. Rozhodujete se snadno? Jsou vaše rozhodnutí impulzivní nebo naopak promyšlená? Přemýšlíte někdy, jestli věci jsou tím, čím se zdají být?

Obě přednášky, na které bych rád upozornil, se totiž věnují tomu, jak lidé vnímají, rozhodují se a myslí.

Dan Ariely začíná optickými iluzemi, ale ty mu slouží jen jako metafora k otázce: Když nás někdy naše oči dokážou tak dobře klamat, nedělá nám to i sama naše mysl při tom, jak věci vnímáme a jak se rozhodujeme? Není naše rozhodování někdy jen iluzí? Ariely to dokládá některými příklady, například důležitostí implicitní volby nebo tím, jak třetí - sama o sobě bezcená - varianta dokáže zamíchat výsledky dotazování. Doporučuji shlédnout, Dan Ariely umí mluvit obsažně i zábavně zároveň.

Diane Benscoter nemluví o výsledcích výzkumu, ale o své vlastní minulosti. Zmiňuje několik let, které strávila jako členka sekty a pak se zabývá virulentními myšlenkami a myšlením v kruhu. Hovoří o sektářství, které rozděluje svět na "my" a "oni" a dovoluje racionalizovat téměr cokoli.

Obě přednášky jsou velmi dobře srozumitelné, ale možná využijete novou funkci TED - možnost zapnout si k přednášce titulky. Čeština tam (zatím?) není, ale i anglické titulky mohou pomoci.

Nové dolary

Jedním z nápadů, jak pomoci americké ekonomice, je rebrandovat ji pomocí nového vzhledu dolarových bankovek. Dollar ReDe$ign Project je nápadem Richarda Smithe a samozřejmě to není oficiální vládní iniciativa. Je zábavné se podívat na rozptyl návrhů: od tradičních po seriózně modernistické (od autora iniciativy) až po minimalistické a také poněkud ujeté :) Který by se líbil vám?

Kvadrilion sem, kvadrilion tam...

Kolik peněz je 23 kvadrilionů dolarů? Amerických kvadrilionů, tedy česky 23 biliard... Řekněme si to rovnou, je to zatraceně hodně peněz, zhruba 2000-krát více než současná hodnota národního dluhu USA.

Americká Visa nedávno některým svým zákazníkům rozeslala účet na částky pohybující se kolem 23 kvadrilionů, v jednom případě to bylo 23 148 855 308 184 500 dolarů (plus 20 dolarů za přečerpání limitu). Z programátorského hlediska to vypadá na hodně zkaženou konverzi nebo přepis části paměti mezerami (mezera je v ASCII reprezentována kódem 0x20). Zapsáno v centech, 2314885530818450000 lze totiž hexadecimálně vyjádřit jako 0x2020202020201250. No a 0x1250 je v desítkové soustavě 4688 - že by skutečná útrata činila $46.88?

Ono ale není vůbec důležité, odkud se to obrovské číslo vzalo, jestli je to výsledek programátorské chyby nebo jestli se v operační paměti počítače náhodou pokazilo šest bajtů. Ta skutečně důležitá otázka zní: kde jsou nějaké rozumné kontrolní mechanismy? Neměl by se při každé transakci kartou vyšší než nějaký N-násobek limitu karty rozeznít pomyslný alarm a vynutit si kontrolu člověkem?

Co je vlastně softwarové inženýrství

V aktuálním čísle IEEE Software se objevil článek Toma DeMarco Software Engineering: An Idea Whose Time Has Come and Gone. Ty dvě stránky textu jsou poněkud rozporuplné. Někteří - jako třeba Jeff Atwood - to rovnou interpretují tak, že DeMarco prohlašuje softwarové inženýrství za mrtvou záležitost.

Nejlepší je číst sám a udělat si názor sám... Vývoj software nikdy nebyl přesně předvídatelnou inženýrskou disciplínou. DeMarcův článek je prostě upřímným přiznáním tohoto faktu. Některé věci se změřit nedají, některé ano. Některé věci bychom změřit uměli, ale nemá to velký smysl. Jak říká DeMarco, důležitější než metriky je nakonec přínos projektu a změna, kterou způsobí. (Trochu mi to připomělo myšlenku o měření úspěchu projektu od Poppendieckových).

Jaký je z toho závěr?... Zůstaňme v klidu, znalosti o metodách softwarového inženýrství neztratily svoji cenu a má smysl se v tomto směru učit nové věci :).

Predikce teorií her?

Na serveru TED se na začátku dubna objevil záznam vystoupení politologa Bruce Bueno de Mesquita, profesora na New York University. Mesquita ve své přednášce jednoduchým způsobem vysvětluje aplikaci teorie her a teorie racionální volby mimo jiné pro předpovídání politického vývoje.

Pro ilustraci své metody předkládá několik předpovědí ohledně Íranu: především to, že Írán při zpracování jaderného paliva použitelného ve zbraních zůstane jen u u malého množství pro výzkumné účely. Další předpověď spočívá v tom, že politcký význam nynějšího prezidenta s otazníkem Ahmedinežáda se ještě letos a v příštím roce výrazně sníží. Naopak vzroste vliv umírněných teokratů a finančních skupin.

Těžko soudit, zda Mesquita v únoru 2009, kdy svou předpověď přednesl, předpokládal takový průběh íránských voleb, k jakému došlo v uplynulých dnech. Svou roli může hrát i to, že se svými predikcemi snaží napomoci chtěnému vývoji. Těžko soudit, nakolik je ve svém bádání nestranný. Bude ale zajímavé se na jeho předpověď znovu podívat asi za rok.

S botnetem v rukou

Hlídáte si svůj počítač? Neinstalujete si hned tak něco? Používáte antivirus a vaše hesla se nedají dobře uhádnout?

Dobře děláte, jak ukazují poznatky z Kalifornské univerzity. Tamním výzkumníkům se podařilo na deset dní ovládnout jeden z botnetů.

Plná zpráva je zde, ale ve stručnosti: bezpečnostní skupina Kalifornské univerzity využila toho, že uzly botnetu hledají své řídící servery na URL, které se mění každý týden nebo dokonce denně a je možné vypočítat, které URL bude využito v budoucnosti. V předstihu si tedy zaregistrovali domény, které byly ještě volné. Po deset dnů na přelomu ledna a února 2009 pak měli kontrolu nad sítí 180 tisíc nakažených počítačů, dokud skuteční "páni" sítě nezareagovali a nerozšířili novou verzi viru, která algoritmus pro generování doménových jmen změnila.

Je velmi znepokojivé, co vše se vyskytlo v 70 gigabajtech dat, která botnet během deseti dnů sesbíral: Nejen mnoho e-mailových zpráv i důvěrného charakteru, mnoho příspěvků do diskuzí a IM zpráv, ale také téměř 300 tisíc přihlašovacích jmen a hesel, včetně asi osmi tisíc přihlašovacích údajů k účtům v nejrůznějších finančních institucích.

Co z toho vyplývá? Mnohé: silná a často měněná hesla jsou nezbytná. Antivirový program je nezbytný a je třeba ho pravidelně spouštět. Antispam je nezbytný, vždyť řada infekcí přichází e-mailem. Bezpečnější internetový prohlížeč je nezbytný.

Můžete-li si u svého internetového bankovnictví vybrat vyšší úroveň zabezpečení (třeba generátor jednorázových hesel v podobě ověřovací kalkulačky), volte raději tu. A vhodné by bylo připojovat se k internetu z počítače s operačním systémem, který není hlavním cílem všemožného malware... ovšem i tam je dobré používat všechny řádné ochranné pomůcky včetně antiviru :).

Není to tak špatné

Lze současný ekonomický propad porovnávat s velkou hospodářskou krizí? Tuto otázku rozebírá na blogu Freakonomics ekonom-historik Price Fishback. Odpověd si možná tipnete sami: Ne, krize ve třicátých letech dvacátého stolení byla o hodně horší.

• Národní produkt USA klesl v letech po krachu až o 26%, což bylo v té době srovnatelné s tím, jako by se zastavila veškerá výroba na západ od Mississippi.

• Nezaměstnanost v USA stoupla v roce 1930 na 10.8%, v roce 1931 byla 16.8% a pak se po čtyři roky držela nad 20 procenty. Pět následujících let se ještě držela nad 14% a zpátky pod 10% klesla až v roce 1941.

Současná míra nezaměstnanosti v USA je 8.9 procenta (v ČR v dubnu 7.9%). Někdy je dobré se podívat na konkrétní čísla a dát si věci do kontextu.

Mapa ztrát

Ekonomická krize už v místě svého vzniku, ve Spojených státech, způsobila ztrátu asi 5 milionů pracovních míst. Magazín Slate si dal tu práci a sestavil interaktivní mapu, která ukazuje přírůstky (modrá barva) a úbytky (červená) pracovních míst na území USA od ledna 2007. Je to výborný způsob reprezentace dat. Při prohlížení mapy si musíte uvědomit, že zobrazované hodnoty představují vždy změnu počtu pracovních míst v posledních dvanácti měsících, například od konce září 2007 do září 2008 (zkuste najet myší nad některý z kruhů). Podle mapy začala pracovní místa zřetelněji mizet už kolem poloviny roku 2008, ale když se na podzim provalily finanční problémy, bylo to jako přišlápnutí plynového pedálu na podlahu.

Nejnebezpečnější programátorské chyby

Určitě byste dokázali několik typických nebezpečných chyb v programech vyjmenovat jen tak z hlavy a určitě jste jich i sami pár udělali... No tak, přiznejte to, alespoň jednu určitě... co takový buffer overflow? Chybějící validace vstupů? SQL Injection? Nedej bože heslo schované přímo v programu?

Až budete přemýšlet, co všechno u vašeho nového programu ještě zkontrolovat a otestovat, zkuste se podívat na 25 nejnebezpečnějších chyb od CWE/SANS - je to vynikající kontrolní seznam.

Kalkulace rizika

Mít možnost popsat něco složitého jedním jediným ukazatelem může být užitečné a také lákavé. Může to ale být také zatraceně dvousečné, protože si musíte být neustále vědomi, že zjednodušením ztrácíte určitou míru informace. Ještě horší to může být, když danému ukazateli skoro slepě věříte a přitom moc nerozumíte tomu, jak se počítá.

Článek Risk Mismanagement ve svých deseti částech rozebírá, jak zacházeli s rizikem na Wall Streetu. Oblíbeným ukazatelem byl VaR neboli Value at Risk. Je to jednuchá, krásně pochopitelná hodnota. Máte-li v daném okamžiku VaR na úrovni pěti milionů dolarů, pak s pravděpodobností 99 procent nemůžete ztratit víc než těch pět miliónů. S pravděpodobností 1% můžete ztratit i víc, ale nelze říci kolik. Výpočet, který vás k číslu VaR dovede, je velmi netriviální (je to výsledek práce mnoha matematiků a asi 7 let postupného vývoje) a je dobré alespoň tušit, co se v něm děje. Například,

• že v principu pracuje s normálním rozdělením pravděpodobnosti a tudíž extrémní případy mají velmi malou pravděpodobnost,

• že jako model nejhoršího možného vývoje je použito "černé pondělí" 19. října 1987, kdy akciové trhy náhle výrazně propadly (Dow Jones ztratil 22%)

• že používá data jen za několik posledních měsíců a i "historická" verze VaR se dívá jen rok až dva zpět

Z uvedených bodů jsou slabiny ukazatele VaR více než zřejmé... bohužel až dnes. Je jasné, že pravděpodobnost, že model uplatněný ve VaR nepředpovídá spolehlivě, není ono inzerované 1%, ale mnohem vyšší. Předpovědní model se neutkal s náhodou veličinou, ale dlouhodobým trendem, který nebyl zahrnut do základních předpokladů.

Nemá ale smysl vinit jeden ukazatel. Příběh VaR je jen jedním z dílků celého obrazu finanční krize. Bohužel ale ukazuje, že chamtivost občas nutí lidi zavírat oči a neklást nepříjemné otázky. Dokonce i v případě, že nás nepohání chamtivost, stále máme tendeci věřit, že když se daří, bude se dařit i dál. Je dobré se občas zamyslet, jestli je naše víra oprávněná.

Co je kodek a co je formát?

Technický jazyk je ve svém vyjadřování přesnější než obecná mluva - nebo to si alespoň většinou myslíme. Neplatí to ale vždy, existují případy, kdy jeden termín může znamenat různé věci nebo naopak několik termínů znamená vlastně totéž. Příkladem druhého je situace kolem kompresních formátů pro zvuk a video. Možná jsme jako uživatelé kompresních formátů a kodeků dobrou ilustrací paradoxu aktivního uživatele - prostě "to" používáme, najdeme si svoji cestičku, aniž bychom se naučili více o pozadí věci.

Pojďme ke konkrétnímu příkladu. Řeknete, že video je v nějakém kodeku nebo v nějakém formátu? Správně je to druhé, i když máte pocit, že je to víceméně jedno. Kodek je implementace algoritmu pro kompresi do určitého formátu a pro dekompresi z něj. Je například DivX formát nebo kodek? Opět je správně to druhé - DivX je komerční implementace kodeku pro formát MPEG-4 ASP ("Advanced Simple Profile"). Zamíříme-li to open source světa, kodek XviD také komprimuje video do MPEG-4 ASP.

Kodekově-formátovému zmatení jazyků napomáhá to, že k rozlišení formátu ve video (AVI) souborech se používají tzv. FourCC kódy (Four Character Code = čtyřznakový kód) a kodeky do pole FourCC dávají svoji signaturu, než aby přesněji uvedly identifikátor formátu.

Dalším příkladem různého označení téhož jsou třeba H.264 a MPEG-4 AVC (Advaced Video Coding). Označují formát, který je společným dílem ITU-T a Moving Picture Experts Group. Pokračovat můžeme se zvukovým formátem u DVD: DD, AC-3, a A/52 označují pořád to samé od Dolby Digital...

Jestli vás napadnou další synonyma, můžete je připsat do komentáře. Je důležité vědět, abychom se nenechali zmást :)

Stačí se zeptat

Mít odvahu o něco požádat a nebát se, že vás odmítnou, je opravdu užitečná schopnost. Jeden skvělý příklad: Dva holandští studenti se zeptali Richarda Bransona, jestli by je nevzal svým tryskáčem do Washingtonu na Obamovu inauguraci. A vyšlo jim to :)

Jak vypadá pokles

Jedním z projevů hospodářského poklesu je celosvětově snížený zájem o nová auta. Všichni víme, že automobilky musely omezit výrobu. Jak to vypadá, když někdo nepřibrzdí včas, si můžete prohlédnout tady. Jeden obrázek je za mnoho slov...

Jazykový koutek

Dnes to bude takový malý jazykový koutek. Když jde o nelibost nad pronikáním cizích termínů do nějakého jazyka, vybaví se člověku nejspíše francouzština a její obrana proti anglicismům. Je zajímavé narazit na jinou takovou dvojici jazyků, tentokrát angličtinu a němčinu, protože v tomto případě jsou těmi méně spokojenými Britové a Američané. Jak zmiňuje Financial Times, četnost používání německých slov v angličtině vzrůstá a některá jsou i módní: angst, zeitgeist (třeba tady), über (a to je docela über-používané :-) ), vidí se i trochu delší Schadenfreude.

Jenže německá slova v angličtině nejsou nic nového. Termínů původem z němčiny je vcelku hodně, jen nepatří do běžné slovní zásoby. Jen namátkou: luftmensch, weltanschauung, doppelganger, bildungroman nebo o něco jazykově přístupnější wanderlust... Složeniny prostě lákají :-).

Cíle 2009?

Pokud přemýšlíte nad cíly pro rok 2009, určitě je neformulujte jako Steve Ballmer. Cíl by měl být formulovaný konkrétně (jasně popište stav věcí po jeho dosažení) a musí být měřitelný. Na konci roku byste měli být schopní říct, ano, cíle jsem dosáhl nebo ne, cíle jsem nedosáhl.

Ačkoli jako celek je Ballmerův e-mail hodně zajímavé čtení, jeho pět bodů je uzoufání obecných. Jak Microsoft pozná, že správně poháněl uživatelské nadšení ze svých produktů? Podle peněz, nabízí se odpověď, ale kolikátý dolar v kasičce je ten, po jehož zacinkání si budou moci říct, že uživatelé jsou už správně nadšení?