V projektovém managementu označuje termín magická konstanta číslo, kterým projekťák vynásobí odhady pracnosti, aby si v projektovém plánu vytvořil to, čemu se v odborné hantýrce říká vata neboli buffer (a v normální řeci časová rezerva).
Scott Berkun se nedávno na svém blogu pozastavil nad značnou rozšířeností těchto magických čísel. Nelíbí se mu, že lidé mají tendenci používat pořád stejné násobící konstanty bez velkého přemýšlení.
Diskuze pod článkem ale podle mě ukazuje, že to s tou tendencí nebude tak zlé. Zřejmě se Berkunova čtenářská obec rekrutuje z lidí, kteří povětšinou vědí, co dělají. Od učení se z minulých projektů, až po PERT a nutnost vzít v úvahu režijní časy - alespoň tihle projektoví manažeři přemýšlejí.
A co vy? Vypomáháte si nějakou "magickou" konstantou? Třeba jen občas?
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
3 komentáře:
Ano, od 1,2 u jednoduchých projektů až po 2 u zcela nových a náročných.
Jaké je minimální množství informací, kdy je možné např. s 70% uspěšností odhadnout náročnost projektu. Když má projekt několik etap, a já bych zde napsal jednu etapu, kde by by byly popsány jen ty nejnutnější informace (počet lidi, míra zkušenosti, technologie, oboor, atd) je možné abys(te) odhadl náročnost projektu ?
To záleží na dané aplikační doméně. Člověk z venku může s odhadem pomoci, pokud má v dané oblasti větší zkušenosti než projektový tým. Jinak platí, že pracnost by měli odhadovat ti, co to pak budou i dělat. Pokud nemáte žádnou předchozí zkušenost nebo analogii, doporučil bych udělat podrobný rozklad prací jako podklad pro wide-band delphi. Nebo pokud jste schopní udělat alespoň optimistický odhad, mohli byste zkusit "Riskologii" (http://www.systemsguild.com/riskology/) s tím, že nastavíte vyšší rizika.
Okomentovat