Přejmenovávání firem

Možná znáte ten vtip: Co udělá nový management, když přijde do firmy a neví si vůbec rady? Přejmenuje ji... Navzdory humoru, přejmenovávání firem je hodně vážně braný byznys, ze kterého mají radost hlavně poradenské firmy a reklamní agentury. Na této adrese lze nalézt studii o změnách jmen amerických firem v roce 2006. Ano, je to rok 2006, ale nic novějšího zřejmě není k dispozici...

Zpráva je zajímavé čtení, i kdyby jste si měli projít jen některé příklady přejmenování. Mě se nejvíce líbí případy, kdy firma de fakto přijala pojmenování, které pro ní už lidé používali, příkladem budiž změna z "America Online" na "AOL". Chcete-li se trochu zasmát, najděte si ve zprávě kategorii "10 Wackiest" - třeba přejmenování z "International Sports and Media Group" na "US Farms" je opravdu velký úkrok stranou :).

Američané jezdí méně

Vysoké ceny benzínu donutily Američany omezit používání aut. V březnu 2008 najezdili o 11 miliard mil méně než v březnu 2007 (pokles o 4.3 procenta), v dubnu 2008 to bylo v meziročním srovnání "jen" o 1,4 miliardy mil méně. Odhady se generují na základě dat ze 4000 automatických snímačů rozmístěných v silniční síti, které registrují počty projíždějících aut. Tento trend způsobuje, že se vybere méně daní z paliva a Highway Trust Fund se už ozval, že by rád i jiný zdroj peněz. Pěkný graf porovnávající cenu benzínu s trendem naježděných mil uveřejnil blog Calculated Risk.

Vliv slovníku

Naše práce obvykle určuje terminologii. Ale může to fungovat i obráceně. Myšlenku, že volba slovníku ovlivňuje to, co děláme, rozebírá Adrian Savage v článku Management and militarism: Just who are we fighting?. Nelíbí se mu pronikání vojenské terminologie do manažerského jazyka. Nelze než souhlasit. Říká někdo ve vašem okolí, že na problém je třeba "zaútočit" a konkurenci je nutné "zašlapat do země"? V mém naštěstí ne a pokud u vás ano, zamysletete se nad tím, proč to říká a jestli patří na svoje místo. Není lepší problémy řešit a s konkurencí soutěžit?

Opět pozorování ze státnicové komise

Už loni jsem tu psal o věcech, které mám odpozorované ze sezení ve státnicové komisi na katedře informatiky ZČU. Tentokrát jsem byl u bakalářských státnic. Výsledky měly normální rozdělení: 2 nebo 3 výborní studenti, jeden si zkoušku zopakuje, dva prolezli s odřenýma ušima, zbytek v průměru. Znepokojila mě ale jedna věc: Všichni měli fólie s odpověďmi na státnicovou otázkou docela plné, ale v dobré polovině případů to byl text bez informační hodnoty nebo když tam nějaká užitečná informace byla, tak zas nedokázali vlastními slovy vysvětlit, o co běží! Když vezmu v úvahu, že se připravovali bez materiálů a pod dozorem, vychází mi jen to, že se to před zkouškou naučili nazpaměť a vysypali na papír tolik, kolik se jim v hlavě udrželo. Ale proč tomu nerozumí?

Možná tu chybí víc možností si technologie nebo algoritmy osahat "naživo". Někdy nám ty podstatné vlastnosti dojdou až tehdy, když si o ně "natlučeme ústa" :). Počítače a programování jsou převážně praktický obor. Jistě, je tam hodně teorie, je ale aplikovaná. Ty možná složité algoritmy se používají proto, že jsou užitečné. Když se je snažíte pochopit, podívejte se nejdřív na motivaci: které technické omezení se tím daným řešením překonává, co se tím zrychlí, co nového se tím umožní?

Vyděláte psaním knih?

Jak se lze přesvědčit na mnoha místech na internetu, psaní odborných knih není žádná super-lukrativní záležitost (například Do Not Buy This Book, The mystery of writing bestsellers,
How to write a book - the short honest truth). Někdy právě naopak. 90 procent z asi 170 tisíc titulů vycházejících v USA je v kategorii "non-fiction", ale většina z nich zůstává pod 5000 výtisky a jen asi třetina vydělá svému autorovi víc, než jen zálohu (jejíž průměrná výše bývá asi 6000 dolarů). A jen malý počet knih vydělá svému autorovi výrazně víc. Vydavatelský byznys stojí na bestsellerech. Naštěstí existuje široká základna, ze které mohou ty bestsellery vznikat, protože mnoho autorů nepíše jen pro peníze :).

Nevím, jak to je v Čechách a na Moravě, pokud do toho někdo víc vidíte, podělte se o informace (třeba anonymně :)). Navíc se u nás přidávají překlady a jak se mi před pár lety doneslo, pokud skutečný odborník přeloží knihu ze svého oboru, tak ne proto, že by na tom vydělal (nevydělá), ale proto, že ho to baví a buď (a) chce přispět svému oboru nebo (b) chce na tom utržit trochu té reputace nebo (c) pracuje na univerzitě a chce si přivydělat.

Naštěstí pro specializované texty, publikování on-line je dnes velmi snadné. Přesun odborných publikací na internet už nějakou dobu probíhá a za nějakou dobu se to začne chápat jako zcela seriózní způsob. Přetvoření do papírové podoby přijde na řadu až budou mít dané stránky dostatečně zajímavou návštěvnost :)

Solisté a virtuální firmy

Časopis Inc. každoročně publikuje žebříček 500 a 5000 nejrychleji rostoucích amerických firem. Někdy kolem přelomu roku jsem postřehl informaci, že asi čtvrtina těchto firem patří do kategorie SOHO (tj. malé firmy do 20-ti zaměstnanců) a že poměrně vysoko, na 121. místě, tam lze za rok 2007 nalézt i jednoho "sólistu". To mě zaujalo a téma jsem si poznamenal. Teď jsem si konečně našel podrobnější informace.

Nečekal jsem žádnou podnikatelskou magii a tak trochu jsem čekal, že půjde o podnikání v IT. V tom prvním se očekávání splnilo, v tom druhém ovšem ne :). Jim Fairfield podniká v oboru řešení "silně nevirtuálních" problémů, kde obvykle není na výběr, zda je vůbec řešit chcete, a musí se sáhnout do kasy a problém řešit. Zákazníkem jsou navíc většinou větší firmy. Předmětem podnikání Jima Fairfielda je totiž ekologické poradenství a odstraňování ekologických zátěží... to druhé je schopen realizovat díky prověřené síti subdodavatelů.

Ukazuje to jedno: i jednotlivec má šanci si sáhnout na peníze od "těch velkých", potřebuje ale značnou reputaci a specializaci v oboru, který velcí zákaznící nedokážou vykrýt z vlastních zdrojů. Navíc potřebuje zkušenosti se sítí kontaktů, takže spíš než jako samostatný "živnostník", který si účtuje za čas, vystupuje jako šéf virtuální firmy, která si může troufnout i na věší zakázky.

Přemýšlím, jestli je tento model přenositelný i do IT a vychází mi, že jen velmi obtížně. Chybí tu ten reálný základ - ty metry kubické, jejichž odbagrování a odvezení lze poměrně snadno zadat. Při vývoji SW není zadání tak jednoduché a stručné a masivní outsourcing je o to těžší. Ostatně i realita ukazuje, že "virtuální" softwarové firmy jdou spíš cestou "micro ISV" (pěkný příklad se probírá v této epizodě podcastu Hansel Minutes).

Voice over IP Overview

I recently tried to google for "VoIP basics" and a few similar terms. The results were, uhm, unsatisfactory. The pages in the result set all seem to waste too much of the "real estate" with advertisement, the actual content is short and only touches the surface of individual topics.

So perhaps it might help if I write my own Voice over IP Overview. So far, I've covered the digitization of voice, audio codecs, latency and bandwidth optimization, and the Real time protocol. In the next piece, I would like to touch jitter, and then go straight to describing the main VoIP protocols, SIP, and H.323. After that, I would like to discuss for example the topic of VoIP vs. firewalls, and the additional protocols like H.248, IAX2, and SCCP.

What do you think? Will this be useful?