Už jsem se tu zmiňoval, že bloggeři často a rádi publikují tematicky tříděné seznamy odkazů. Lotyšský student Peteris Krumins se v blogu Free Science and Video Lectures Online zaměřil na sběr odkazů na přednášky z nějrůznějších oborů: počítačů a programování, matematiky, fyziky, ekonomie a obchodu nebo například historie. Zdrojem jsou většinou různé americké univerzity.
Seznam tohoto typu mi přijde jako hodně užitečná věc. Nevíte někdo, jestli existuje něco takového pro přednášky v češtině? Jednou z položek na seznamu by mohl být třeba videoserver Cesnetu nebo archiv Siliconhill.
2008-01-30
2008-01-23
Citát Martina Luthera Kinga
Američané si předevčírem připomínali Martina Luthera Kinga. Na blogu Scotta Berkuna jsem narazil na citát z Kingovy řeči při přijímání Nobelovy ceny v roce 1964 a myslím, že stojí za přeložení:
M.L.K. měl co říci a uměl to sdělit poutavým a bohatým jazykem.
Snad je to tím, že jsem technik s vědeckým vzděláním, ale mám pocit, že dnes už problém nespočívá v tom, že by nadbytek byl vědecký a technický, spíš jde o ten nadbytek jako takový.
Moderní člověk přivedl celý tento svět k prahu budoucnosti, jenž vzbuzuje úctu. Dosáhl nových a udivujících vrcholů vědeckého úspěchu. Vyrobil stroje, které myslí, a zařízení, která nahlížejí do nezměrných hlubin mezihvězdného prostoru. Vybudoval gigantické mosty přes moře a gargantuovské budovy, které líbají oblohu. Jeho letadla a kosmické lodi zmenšily vzdálenosti, spoutaly čas a vykrojily dálnice skrz stratosféru. To je oslnivý obraz vědeckého a technického pokroku moderního člověka.
A přece, navzdory tomuto velkolepým krokům vpřed ve vědě i technologii a neomezenému počtu těch, které teprve přijdou, něco základního zde chybí. Existuje druh spirituální chudoby, který stojí v křiklavém kontrastu k vědeckému a technologickému nadbytku. Naučili jsme se létat vzduchem jako ptáci a plout mořem jako ryby, ale nenaučili jsme se jednoduchému umění žít jeden s druhým jako bratři.
Každý člověk žije ve dvou sférách, vnitřní a vnější. Vnitřní sféra je spirituální a projevuje se v umění, literatuře, morálce a víře. Sféra vnější je komplexem zařízení, techniky, mechanismů a pomůcek, s jejichž pomocí žijeme. Mnoho z moderního života může být shrnuto tím strohým výrokem básníka Thoreaua: "Zlepšenými prostředky k nezlepšeným koncům." Toto je vážné dilema, hluboký a trvalý problém konfrontující moderního člověka. Pokud máme dnes přežít, musíme eliminovat naši morální a spirituální "opožděnost". Větší materiální síla znamená větší nebezpečí, nebude-li provázena odpovídajícím rozvojem duše. Když si "vnějšek" lidské přirozenosti podmaní náši vnitřní sféru, ve světě se začnou formovat temné mraky.
M.L.K. měl co říci a uměl to sdělit poutavým a bohatým jazykem.
Snad je to tím, že jsem technik s vědeckým vzděláním, ale mám pocit, že dnes už problém nespočívá v tom, že by nadbytek byl vědecký a technický, spíš jde o ten nadbytek jako takový.
2008-01-15
Otázky při pohovoru II
V září jsem tady psal o speciálním (a trochu humorném) typu otázek, které občas používá například například Google. Statistika ukazuje, že přes klíčová slova "otázky při pohovoru" sem chodí vcelku dost lidí. Snad tedy bude užitečné, když odkážu i na nějaké "klasičtější" seznamy otázek, na které je dobré být připraven.
Seznam, na který jsem před nějakou dobou narazil a který se mi docela líbil, je 64 Interview answers you need to know. Nebudu tady ze seznamu překládat. Rád bych jen zdůraznil to, co se zmiňuje v několika úvodních otázkách: připravte se. Zjistěte si co nejvíce o firmě (někteří se zeptají, co o nich víte) a nabízené pozici. Pokud dělají strukturované pohovory, měli by vám danou pozici představit hned na začátku pohovoru, přesto se ale zeptejte na vše, co není úplně jasné. Pokud se snaží nejdřív dolovat informace o vás, stejně se pokuste co nejdříve dostat k vašim otázkám.
Pokud jste projektový manažer, zde je jeden do čestiny přeložený seznam otázek k pohovoru (zde je podstatně delší anglický originál). Dokonce myslím, že i projekťáci, kteří jsou už nějakou dobu na své pozici usazení, by si mohli jednou za rok podobný (vhodně zkrácený) seznam projít a popřemýšlet o svém minulém konání :).
Seznam, na který jsem před nějakou dobou narazil a který se mi docela líbil, je 64 Interview answers you need to know. Nebudu tady ze seznamu překládat. Rád bych jen zdůraznil to, co se zmiňuje v několika úvodních otázkách: připravte se. Zjistěte si co nejvíce o firmě (někteří se zeptají, co o nich víte) a nabízené pozici. Pokud dělají strukturované pohovory, měli by vám danou pozici představit hned na začátku pohovoru, přesto se ale zeptejte na vše, co není úplně jasné. Pokud se snaží nejdřív dolovat informace o vás, stejně se pokuste co nejdříve dostat k vašim otázkám.
Pokud jste projektový manažer, zde je jeden do čestiny přeložený seznam otázek k pohovoru (zde je podstatně delší anglický originál). Dokonce myslím, že i projekťáci, kteří jsou už nějakou dobu na své pozici usazení, by si mohli jednou za rok podobný (vhodně zkrácený) seznam projít a popřemýšlet o svém minulém konání :).
2008-01-06
Programátoři - 20:80
Ben Collins-Sussman nedávno ve svém blogu definoval dvě skupiny programátorů:
Jeff Atwood ve svém blogu definici 20-ti a 80-ti procentních skupin zopakoval, zaměřil se ale jen na rozdíl mezi oběma skupinami (a víc než polovinu jeho příspěvku tvořila citace Benova článku).
Na obou blozích se posléze silně diskutovalo. Řada lidí vyjádřila souhlas, ale články také zapůsobily zapůsobily jako píchnutí do vosího hnízda. Odpověď Jefa Atwooda na druhý typ reakce byla mimo jiné "Přestože se cítíte dotčeni, tak to, že tento článek vůbec čtete, vás automaticky řadí do skupiny dvacetiprocetních." Ben i Jeff pak oba vydali "dovysvětlující" příspěvky.
Myslím, že hlavní problém tohoto rozdělení programátorů spočívá v jeho přílišné generalizaci. Je prostě příliš černobílé. Pokud bych chtěl zůstat u rozdělení na dvě skupiny, odhadl bych poměr na 50:50 nebo dokonce na 60:40 ve prospěch aktivnějších programátorů.
Kdybych měl programátory nějak pro mě smysluplně klasifikovat podle aktivity, schopností a zájmu a přitom zůstat u rozumně malého počtu skupin, došel bych k následujícím čtyřem skupinám:
- dvacetiprocentní skupina nadaných a aktivních, kteří si v devadesátých letech jako první instalovali Linux a teď si ve volném čase hrají s neobvyklými programovacími jazyky nebo se účastní open-source projektů;
- osmdesátiporcentní skupina těch ostatních programátorů, kteří nejsou hloupí, ale programování je pro ně jen práce. Umí právě jen tolik z Javy nebo C#, aby jim to stačilo pro práci.
Jeff Atwood ve svém blogu definici 20-ti a 80-ti procentních skupin zopakoval, zaměřil se ale jen na rozdíl mezi oběma skupinami (a víc než polovinu jeho příspěvku tvořila citace Benova článku).
Na obou blozích se posléze silně diskutovalo. Řada lidí vyjádřila souhlas, ale články také zapůsobily zapůsobily jako píchnutí do vosího hnízda. Odpověď Jefa Atwooda na druhý typ reakce byla mimo jiné "Přestože se cítíte dotčeni, tak to, že tento článek vůbec čtete, vás automaticky řadí do skupiny dvacetiprocetních." Ben i Jeff pak oba vydali "dovysvětlující" příspěvky.
Myslím, že hlavní problém tohoto rozdělení programátorů spočívá v jeho přílišné generalizaci. Je prostě příliš černobílé. Pokud bych chtěl zůstat u rozdělení na dvě skupiny, odhadl bych poměr na 50:50 nebo dokonce na 60:40 ve prospěch aktivnějších programátorů.
Kdybych měl programátory nějak pro mě smysluplně klasifikovat podle aktivity, schopností a zájmu a přitom zůstat u rozumně malého počtu skupin, došel bych k následujícím čtyřem skupinám:
- 10% - výborní programátoři, programátorská špička. Tato skupina zahrnuje i malý počet ubergeeks, ti ale mohou být někdy postiženi problémy při komunikaci s okolím.
- 30% - programátoři velmi dobří. Nemají tak široký rozhled jako předchozí skupina, ale v podstatě by se mohli posunout mezi výborné, pokud by se rozhodli věnovat zvolenému tématu více času a energie.
- 40% - průměr. Nechápejte prosím toto označení nějak pejorativně. Zvládají dobře svůj programovací jazyk, nečekejte ale výraznější analytický nebo inovativní přístup.
- 20% - zbylá "šedá zóna". Zahrnuje lidi, kteří si téměř bez zájmu oddělají svoje, ale pořád ještě nezpůsobují problémy ostatním. Pak bohužel i nějaké ty poloviční amatéry. Do šedé zóny se mohou někdy propadnout lidé postižení vyhořením, to by ale bylo téma na jiný článek.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
