Blog Freakonomics nedávno vyhlásil soutěž o nové pojmenování počítače. Ačkoli jsou s výsledky spokojení, mě osobně žádný nový název nijak zvlášť neoslovil. Říkali byste počítači namátkou "Screen", "Producer", "Exo Brain" nebo "Byte Box"?
Myslím, že musíme ještě chvíli počkat, s čím přijde lidová tvorba. Jak se poznamenává i v odkazovaném článku, lidé už pro počítač používají řadu alternativních pojmenování (PC, laptop). Uvidíme, jaký vliv bude mít na jazyk další technologický vývoj. Tipnul bych si, že bouřlivý rozvoj malých a přenosných zařízení může být docela silnou motivací pro hledání nějakého jednoduchého termínu.
2007-10-29
2007-10-23
Angličtina - gramatické tipy
Blogeři velmi rádi publikují uspořádané seznamy linků nebo tipů. Někdy je to jen snaha o linkbaiting, ale řada těchto seznamů je opravdu užitečná. Pokud sem tam válčíte s anglickou gramatikou, možná vám přijde vhod 40+ Tips to Improve your Grammar and Punctuation.
Přidám ještě jeden link "z vlastních zásob": BBC Learning English je opravdu skvělý zdroj, i když se právě nesnažíte o Received Pronunciation. Obzvláště doporučuji vyzkoušet jejich jazykové kvízy, jsou výborné pro cvičení jazykového citu.
2007-10-18
Pomalé Safari?
Také jste si stáhli Safari pro Windows? I já jsem ho vyzkoušel a musím konstatovat následující:
- Grafické rozhraní je jednoduché a přehledné, tohle Apple opravdu umí. Líbí se mi práce se záložkami, přesněji to, že se pro ně využije celé okno prohlížeče. Lidé obvykle mají záložek hodně, takže více prostoru se hodí.
- Mám podezření, že "build" Safari pro Windows bude asi o dost jiný než pro OS X. Musí s sebou táhnout všechny ty grafické "vychytávky", o které se na Macu postará systém (vyhlazování písma a vzhled ovládacích prvků).
- Jak už shledala řada jiných lidí, Safari pro Windows je zoufale, zoufale pomalé. Nerozumím, jak si může Apple dovolit tvrdit, že toto je nejrychlejší prohlížeč na všech platformách a nefackuje je přitom příslovečná hanba. Výmluvy na beta verzi neberu a neberu ani to, že tou rychlostí se myslí rychlost renderování. Jako trendsetter v GUI by měl Apple vědět, že pro vnímání rychlosti aplikace uživateli je důležitý celkový dojem z odezvy aplikace. Pokud po odklepnutí adresy trvá půl minuty, než prohlížeč žačne stránku kreslit a samotné vykreslení je pak bleskové, je pro uživatele slabá útěcha.
Poznámka: Považuji se za OS neutrálního uživatele. Používám různé počítače s různými operačními systémy a nemám problém mezi nimi přecházet.
2007-10-15
Edisonův archiv
Nedávno jsem narazil na zmínku o digitalizovaném Edisonově archivu. Text neuváděl odkaz, ale k nalezení stačil jediný dotaz na Google. Digitální edice Edisonova archivu obsahuje obrazy 180 tisíc dokumentů, 121 tisíc z nich lze prohledávat podle data, názvu, typu dokumentu, některé i podle jména osoby. Hledání v archivu není úplně intuitivní, takže doporučuji si projít návod.
Rozsah archivu jasně vypovídá o Edisonově nezměrné pracovitosti. A je také jedním z argumentů pro myšlenku, že bychom měli mezi jeho největší vynálezy počítat i jeho pracovní postupy. Edison vytvořil první opravdu moderní výzkumnou laboratoř. Měl dokonale zvládnutý přenos vynálezu z laboratorních podmínek do praxe a s tím související "vyladění" výrobku. Vše, co kdy zkoušel, bylo podrobně zaznamenáno, takže se do žádných "slepých uliček" nemusel vracet. Záznamy byly samozřejmě na papíře, ale Edison vytvořil indexový systém, který mu dovoloval najít (sice s určitou prací) v milionech stránek právě potřebný dokument. Tato schopnost mu údajně pomohla i v soudních sporech, protože byl svá tvrzení schopen přesně doložit.
2007-10-12
Přednáška Scotta Rosenberga
Google postupně uveřejňuje na YouTube přednášky ze série Authors@Google. Za shlédnutí určitě stojí přednáška Scotta Rosenberga o jeho knize Dreaming in Code.
Jeho kniha se zabývá otázkou "Proč je tak těžké vyvíjet software?" - rozebírá, jaké problémy mohou na softwarovém projektu nastávat. Líbil se mi hlavně jeho popis komunikačních problémů a nejednoznačnosti jazyka. Na svých projektech se často setkávám s potřebou "překládat", i když se na všech stranách používá čeština nebo angličtina.
Rosenberg jako zkušený novinář a publicista založil knihu na příběhu. Po tři roky sledoval pokroky a (hlavně) útrapy projektu Chandler, který vede a sponzoruje Mitch Kapor (kdysi zakladatel Lotus Development Corporation). Chandler má ambiciózní cíl změnit způsob, jak lidé pracují s e-mailem, jak si plánují čas a jak sdílejí informace. Dodnes ale nedodal o mnoho víc, než co vám dokáže nabídnout řada jiných aplikací.
Nebudu už dál zdržovat, jen si dovolím ocitovat "Rosenbergův zákon", nad kterým jsem se opravdu zasmál: "Vyrobit software je snadné... kromě případů, kdy chcete, aby dělal něco nového."
Dreaming in Code: Book Excerpt
Jeho kniha se zabývá otázkou "Proč je tak těžké vyvíjet software?" - rozebírá, jaké problémy mohou na softwarovém projektu nastávat. Líbil se mi hlavně jeho popis komunikačních problémů a nejednoznačnosti jazyka. Na svých projektech se často setkávám s potřebou "překládat", i když se na všech stranách používá čeština nebo angličtina.
Rosenberg jako zkušený novinář a publicista založil knihu na příběhu. Po tři roky sledoval pokroky a (hlavně) útrapy projektu Chandler, který vede a sponzoruje Mitch Kapor (kdysi zakladatel Lotus Development Corporation). Chandler má ambiciózní cíl změnit způsob, jak lidé pracují s e-mailem, jak si plánují čas a jak sdílejí informace. Dodnes ale nedodal o mnoho víc, než co vám dokáže nabídnout řada jiných aplikací.
Nebudu už dál zdržovat, jen si dovolím ocitovat "Rosenbergův zákon", nad kterým jsem se opravdu zasmál: "Vyrobit software je snadné... kromě případů, kdy chcete, aby dělal něco nového."
Dreaming in Code: Book Excerpt
2007-10-08
Studie o práci doma
Studie "Working at Home: Experiences of Skilled While Collar Workers" (Ammons, Samantha K. & William T. Markham. 2004. “Working at Home: Experiences of Skilled White Collar Workers.” Sociological Spectrum, 24: 191-238) mi na svých 40-ti stranách přišla trochu rozvláčná a upovídaná a má nějaká jasně rozeznatelná slabá místa, ale jinak je to vcelku solidní pojednání na dané téma.
Asi třetina textu je věnována souhrnu z dostupné literatury, zbytek se zabývá výsledky vlastní studie na vzorku "bílých límečků". Výzkum v literatuře i na zmíněném vzorku osob se zabýval následujícími okruhy:
Autoři se rozhodli sestavit zkoumaný vzorek osob tak, aby v něm byli zastoupeni kvalifikovaní pracovníci, kteří pracují téměř výhradně doma (alespoň 35 hodin týdně), do kanceláře nebo ke klientovi necestují častěji než jednou týdně. Žádný neměl dělat rutinní, opakující se práci. Najít takovou skupinu lidí dalo určitě práci a autoři nakonec vedli asi dvouhodinové strukturované rozhovory se 14 lidmi.
Nelíbilo se mi, že studie neuvádí kompletní charakteristiku zkoumané skupiny osob na jednom místě. Autoři sice poctivě přiznávají, že nejsou schopni posoudit odchylku skupiny od populace všech kvalifikovaných pracovníků, kteří by připadali v úvahu pro práci doma; tabulka nebo alespoň odstavec s opravdu kompletními parametry skupiny ale chybí. Místo toho se nejdřív dovíte, že jen tři lidé ve skupině byli zaměstnanci, ostatní byli "self-employed" (není divu, že autoři ve skupině shledali vysokou úroveň sebemotivace a discipliny). Další část textu pak mimo jiné zmiňuje, že ve skupině bylo 11 žen. Celkový obrázek si musíte složit sami.
Nicméně mám pocit, že i přes složení skupiny jsou závěry studie validní. Jedním z těchto závěrů je, že žádné z problémů, na které se studie zaměřila, se u dotazovaných osob neprojevovaly nijak závažně. Lidé si vždy našli způsob, jak si nastavit hranice mezi prací a domovem, jak se vypořádat si izolací nebo rozptýleními, či s množstvím práce. Použité strategie zahrnovaly vytvoření oddělené domácí pracovny, práci v době, kdy ostatní členové rodiny nebyli doma, a také vytvoření relativně pevného pracovního rozvrhu.
Zajímavé byly také údaje o rozdílech mezi muži a ženami: Ženy mají sklon volit si práci doma častěji než muži. Na druhou stranu se u mužů mohou častěji vyskytovat obavy o ztrátu statutu, pokud budou pracovat doma (identita živitele spojená s chozením do práce). Interakce s kolegy v práci také častěji chybí mužům.
Sečteno a podtrženo, ve studii jsou zajímavé informace, pokud vás ale zajímá hlavně praktická stránka věci, ohlédněte se po jiných zdrojích (třeba Should You Start Your Own Work at Home Business?). Hlavním poselstvím studie pro praxi je, že problémy vyplývající z práce doma jsou řešitelné poměrně snadno a dřívější literatura je, zdá se, spíše zveličovala. Nezbytná je ale jistá míra disciplíny a dobře nastavený pracovní rozvrh.
Asi třetina textu je věnována souhrnu z dostupné literatury, zbytek se zabývá výsledky vlastní studie na vzorku "bílých límečků". Výzkum v literatuře i na zmíněném vzorku osob se zabýval následujícími okruhy:
- důvody pro práci doma
- vytvoření a udržování hranic mezi prací a domovem
- problém izolace při práci doma
- rozptylující faktory
- workaholismus
- rozdíly mezi pohlavími
- čas: nedostává se čas zastat všechny povinnosti vyplývající ze všech rolí
- vypětí: některá z rolí je tak náročná, že na ostatní role chybí člověku energie
- chování: chování vhodné v jedné roli může být v druhé roli nevhodné
Autoři se rozhodli sestavit zkoumaný vzorek osob tak, aby v něm byli zastoupeni kvalifikovaní pracovníci, kteří pracují téměř výhradně doma (alespoň 35 hodin týdně), do kanceláře nebo ke klientovi necestují častěji než jednou týdně. Žádný neměl dělat rutinní, opakující se práci. Najít takovou skupinu lidí dalo určitě práci a autoři nakonec vedli asi dvouhodinové strukturované rozhovory se 14 lidmi.
Nelíbilo se mi, že studie neuvádí kompletní charakteristiku zkoumané skupiny osob na jednom místě. Autoři sice poctivě přiznávají, že nejsou schopni posoudit odchylku skupiny od populace všech kvalifikovaných pracovníků, kteří by připadali v úvahu pro práci doma; tabulka nebo alespoň odstavec s opravdu kompletními parametry skupiny ale chybí. Místo toho se nejdřív dovíte, že jen tři lidé ve skupině byli zaměstnanci, ostatní byli "self-employed" (není divu, že autoři ve skupině shledali vysokou úroveň sebemotivace a discipliny). Další část textu pak mimo jiné zmiňuje, že ve skupině bylo 11 žen. Celkový obrázek si musíte složit sami.
Nicméně mám pocit, že i přes složení skupiny jsou závěry studie validní. Jedním z těchto závěrů je, že žádné z problémů, na které se studie zaměřila, se u dotazovaných osob neprojevovaly nijak závažně. Lidé si vždy našli způsob, jak si nastavit hranice mezi prací a domovem, jak se vypořádat si izolací nebo rozptýleními, či s množstvím práce. Použité strategie zahrnovaly vytvoření oddělené domácí pracovny, práci v době, kdy ostatní členové rodiny nebyli doma, a také vytvoření relativně pevného pracovního rozvrhu.
Zajímavé byly také údaje o rozdílech mezi muži a ženami: Ženy mají sklon volit si práci doma častěji než muži. Na druhou stranu se u mužů mohou častěji vyskytovat obavy o ztrátu statutu, pokud budou pracovat doma (identita živitele spojená s chozením do práce). Interakce s kolegy v práci také častěji chybí mužům.
Sečteno a podtrženo, ve studii jsou zajímavé informace, pokud vás ale zajímá hlavně praktická stránka věci, ohlédněte se po jiných zdrojích (třeba Should You Start Your Own Work at Home Business?). Hlavním poselstvím studie pro praxi je, že problémy vyplývající z práce doma jsou řešitelné poměrně snadno a dřívější literatura je, zdá se, spíše zveličovala. Nezbytná je ale jistá míra disciplíny a dobře nastavený pracovní rozvrh.
2007-10-02
Ta na tom byla...
"Ta na tom byla dvakrát hůř než vona, jak byla vožralá."
"Mě s..., že sem to neviděla. Sem musela jít domů nebo bych spala na stole."
"Ty vole!"
Bylo jim asi šestnáct a pro uši téměř všech lidí v tramvaji probíraly závěr víkendové taneční zábavy. Jazyk se ke slečnám tohoto věku opravdu nehodil. To ale nechci rozebírat. Když jsem ten rozhovor zaslechl, napadlo mě, jestli bychom neměli věnovat větší pozornost ekonomickému pozadí věci.
Pro hospodské a organizátory rockových zábav tvoří nedospělá mládež lukrativní skupinu zákazníků. Marketing je triviální: stačí jakoby přimhouřit oči a silná konformita mezi mládeží se postará o ostatní. Pít s většinou (nebo se silnými jedinci) je snazší než s nimi nepít.
Komu v tomto případě přináleží prosazovat zákon? Ať je to kdokoli, měl by se probrat z nečinnosti. Řekni mi, jak mě budeš měřit a já se podle toho budu chovat. V okamžiku, kdy bude hostinským reálně hrozit postih a riziko bude souměřitelné se zisky, začnou měnit své chování. Ne dříve.
"Mě s..., že sem to neviděla. Sem musela jít domů nebo bych spala na stole."
"Ty vole!"
Bylo jim asi šestnáct a pro uši téměř všech lidí v tramvaji probíraly závěr víkendové taneční zábavy. Jazyk se ke slečnám tohoto věku opravdu nehodil. To ale nechci rozebírat. Když jsem ten rozhovor zaslechl, napadlo mě, jestli bychom neměli věnovat větší pozornost ekonomickému pozadí věci.
Pro hospodské a organizátory rockových zábav tvoří nedospělá mládež lukrativní skupinu zákazníků. Marketing je triviální: stačí jakoby přimhouřit oči a silná konformita mezi mládeží se postará o ostatní. Pít s většinou (nebo se silnými jedinci) je snazší než s nimi nepít.
Komu v tomto případě přináleží prosazovat zákon? Ať je to kdokoli, měl by se probrat z nečinnosti. Řekni mi, jak mě budeš měřit a já se podle toho budu chovat. V okamžiku, kdy bude hostinským reálně hrozit postih a riziko bude souměřitelné se zisky, začnou měnit své chování. Ne dříve.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
