Deficit pozornosti

Občas zde zmiňuji témata zacházení s časem a produktivity. Dnes bych rád upozornil na knihu, kterou jsem sice ještě nečetl, ale rozhodně se dostane na seznam knih k přečtení.

Disctracted od Maggie Jackson analyzuje jeden z velkých problémů naší součastné technické civilizace: deficit pozornosti. Časté přeskakování od jednoho k druhému, kultura multitaskingu (líbí se vám porady, kde část lidí cosi hledá na laptopech?) a potřeba některých kancelářských pracovníků být stále busy, aby nevypadali jako lůzři, nám opravdu neslouží dobře. Ztrácíme schopnost řešit problémy, u kterých nestačí zůstat na povrchu věcí.

Nejde jen o práci a její efektivitu, protože nedostatek pozornosti ovlivňuje i mezilidské vztahy. Nebudu ale moralizovat. Shrnutí některých myšlenek knihy samotnou autorkou si můžete poslechnout na YouTube. A jestli po minutě nebo dvou pocítíte potřebu přeskočit k něčemu jinému, zkuste ji překonat. Berte to jako trénink pozornosti :). Jedna myšlenka ze samotného závěru videa: dříve pocházelo ignoranství z toho, že bylo málo informací, dnes pochází z toho, že jsme informacemi zaplaveni a neumíme je přetvořit na znalosti.

Takže co s tím?

Magická projektová konstanta

V projektovém managementu označuje termín magická konstanta číslo, kterým projekťák vynásobí odhady pracnosti, aby si v projektovém plánu vytvořil to, čemu se v odborné hantýrce říká vata neboli buffer (a v normální řeci časová rezerva).

Scott Berkun se nedávno na svém blogu pozastavil nad značnou rozšířeností těchto magických čísel. Nelíbí se mu, že lidé mají tendenci používat pořád stejné násobící konstanty bez velkého přemýšlení.

Diskuze pod článkem ale podle mě ukazuje, že to s tou tendencí nebude tak zlé. Zřejmě se Berkunova čtenářská obec rekrutuje z lidí, kteří povětšinou vědí, co dělají. Od učení se z minulých projektů, až po PERT a nutnost vzít v úvahu režijní časy - alespoň tihle projektoví manažeři přemýšlejí.

A co vy? Vypomáháte si nějakou "magickou" konstantou? Třeba jen občas?

Jak se rozhodujeme

Dnes bych tu rád opět odkázal na server ted.com. Rozhodujete se snadno? Jsou vaše rozhodnutí impulzivní nebo naopak promyšlená? Přemýšlíte někdy, jestli věci jsou tím, čím se zdají být?

Obě přednášky, na které bych rád upozornil, se totiž věnují tomu, jak lidé vnímají, rozhodují se a myslí.

Dan Ariely začíná optickými iluzemi, ale ty mu slouží jen jako metafora k otázce: Když nás někdy naše oči dokážou tak dobře klamat, nedělá nám to i sama naše mysl při tom, jak věci vnímáme a jak se rozhodujeme? Není naše rozhodování někdy jen iluzí? Ariely to dokládá některými příklady, například důležitostí implicitní volby nebo tím, jak třetí - sama o sobě bezcená - varianta dokáže zamíchat výsledky dotazování. Doporučuji shlédnout, Dan Ariely umí mluvit obsažně i zábavně zároveň.

Diane Benscoter nemluví o výsledcích výzkumu, ale o své vlastní minulosti. Zmiňuje několik let, které strávila jako členka sekty a pak se zabývá virulentními myšlenkami a myšlením v kruhu. Hovoří o sektářství, které rozděluje svět na "my" a "oni" a dovoluje racionalizovat téměr cokoli.

Obě přednášky jsou velmi dobře srozumitelné, ale možná využijete novou funkci TED - možnost zapnout si k přednášce titulky. Čeština tam (zatím?) není, ale i anglické titulky mohou pomoci.

Nové dolary

Jedním z nápadů, jak pomoci americké ekonomice, je rebrandovat ji pomocí nového vzhledu dolarových bankovek. Dollar ReDe$ign Project je nápadem Richarda Smithe a samozřejmě to není oficiální vládní iniciativa. Je zábavné se podívat na rozptyl návrhů: od tradičních po seriózně modernistické (od autora iniciativy) až po minimalistické a také poněkud ujeté :) Který by se líbil vám?

Kvadrilion sem, kvadrilion tam...

Kolik peněz je 23 kvadrilionů dolarů? Amerických kvadrilionů, tedy česky 23 biliard... Řekněme si to rovnou, je to zatraceně hodně peněz, zhruba 2000-krát více než současná hodnota národního dluhu USA.

Americká Visa nedávno některým svým zákazníkům rozeslala účet na částky pohybující se kolem 23 kvadrilionů, v jednom případě to bylo 23 148 855 308 184 500 dolarů (plus 20 dolarů za přečerpání limitu). Z programátorského hlediska to vypadá na hodně zkaženou konverzi nebo přepis části paměti mezerami (mezera je v ASCII reprezentována kódem 0x20). Zapsáno v centech, 2314885530818450000 lze totiž hexadecimálně vyjádřit jako 0x2020202020201250. No a 0x1250 je v desítkové soustavě 4688 - že by skutečná útrata činila $46.88?

Ono ale není vůbec důležité, odkud se to obrovské číslo vzalo, jestli je to výsledek programátorské chyby nebo jestli se v operační paměti počítače náhodou pokazilo šest bajtů. Ta skutečně důležitá otázka zní: kde jsou nějaké rozumné kontrolní mechanismy? Neměl by se při každé transakci kartou vyšší než nějaký N-násobek limitu karty rozeznít pomyslný alarm a vynutit si kontrolu člověkem?

Co je vlastně softwarové inženýrství

V aktuálním čísle IEEE Software se objevil článek Toma DeMarco Software Engineering: An Idea Whose Time Has Come and Gone. Ty dvě stránky textu jsou poněkud rozporuplné. Někteří - jako třeba Jeff Atwood - to rovnou interpretují tak, že DeMarco prohlašuje softwarové inženýrství za mrtvou záležitost.

Nejlepší je číst sám a udělat si názor sám... Vývoj software nikdy nebyl přesně předvídatelnou inženýrskou disciplínou. DeMarcův článek je prostě upřímným přiznáním tohoto faktu. Některé věci se změřit nedají, některé ano. Některé věci bychom změřit uměli, ale nemá to velký smysl. Jak říká DeMarco, důležitější než metriky je nakonec přínos projektu a změna, kterou způsobí. (Trochu mi to připomělo myšlenku o měření úspěchu projektu od Poppendieckových).

Jaký je z toho závěr?... Zůstaňme v klidu, znalosti o metodách softwarového inženýrství neztratily svoji cenu a má smysl se v tomto směru učit nové věci :).

Predikce teorií her?

Na serveru TED se na začátku dubna objevil záznam vystoupení politologa Bruce Bueno de Mesquita, profesora na New York University. Mesquita ve své přednášce jednoduchým způsobem vysvětluje aplikaci teorie her a teorie racionální volby mimo jiné pro předpovídání politického vývoje.

Pro ilustraci své metody předkládá několik předpovědí ohledně Íranu: především to, že Írán při zpracování jaderného paliva použitelného ve zbraních zůstane jen u u malého množství pro výzkumné účely. Další předpověď spočívá v tom, že politcký význam nynějšího prezidenta s otazníkem Ahmedinežáda se ještě letos a v příštím roce výrazně sníží. Naopak vzroste vliv umírněných teokratů a finančních skupin.

Těžko soudit, zda Mesquita v únoru 2009, kdy svou předpověď přednesl, předpokládal takový průběh íránských voleb, k jakému došlo v uplynulých dnech. Svou roli může hrát i to, že se svými predikcemi snaží napomoci chtěnému vývoji. Těžko soudit, nakolik je ve svém bádání nestranný. Bude ale zajímavé se na jeho předpověď znovu podívat asi za rok.