Světová konference o mezinárodních telekomunikacích měla kolem sebe hodně kontroverze už několik měsíců před samotným konáním. Jak se dnes snad až příliš často říká, panovaly obavy. Především z toho, že se některé země pokusí WCIT využít k prosazení mezinárodních pravidel, které by je opravňovaly k cenzuře.
Internetová cenzura není samozřejmě nic nového, ale vadí mnoha skupinám lidí. Kromě obhájců lidských práv vadí i ekonomům, protože zejména na Západě se Internet stal důležitou součástí ekonomiky, konzumenti internetových služeb jsou přitom rozprostřeni po celém světě.
Hlavním výstupem světových telekomunikačních konferencí jsou tak zvané ITR (International Telecommunication Regulations), které mají charakter mezinárodních smluv poté, co projdou ratifikací v členských státech. ITR jsou (nebo by měly být) dokumenty na poměrně obecné úrovni, které zajistí rámec mezinárodního telekomunikačního provozu, tj. záležitosti jako dostatečná kapacita a kvalita mezinárodních linek, mezistátní směrování provozu a účtování. Aktuálně platné (ratifikované) ITR jsou už roku 1988 a vyprodukovala je World Administrative Telegraphy and Telephone Conference v Melbourne (jak samotný název napovídá, svět byl tehdy ještě technologicky jinde).
Mezinárodní smlouvy jsou nadřazeny národnímu právu, bylo by tudíž velmi mrzuté, kdyby se do nich dostalo cokoli, co by opravňovalo cenzuru. Poněkud nepříjemné by rovněž bylo, kdyby by se správa Internetu nebo její část dostala do rukou ITU (mezinárodní telekomunikační unie). ITU dělá vše svým vlastním tempem a neumí moc komunikovat s veřejností a zájmovými skupinami. Jako součást OSN má za komunikační partnery především vlády.
Je tedy pochopitelné, že nejrůznější zájmové skupiny přípravu WCIT sledovaly pozorně. Snad aby je "nezklamaly", některé země s diskutabilními návrhy nakonec přišly, i když vlastně po termínu. Například Rusové navrhli začlenit do rezoluce návrh číslo 27, pak jej upravili (čtěte: zmírnili) a nakonec návrh stáhli.
Samotné jednání v Dubaji bylo uzavřené, ale informace na veřejnost samozřejmě pronikaly. Objevily se i zvláštnosti v jednání, například když se diskuze uprostřed noci změnila v hlasování.
ITR, které jsou výsledkem jednání v Dubaji, nejsou zatím k dispozici na webu ITU. Pokud si text projdete, je to sice hodně formální jazyk, ale ještě vcelku čitelný. Explicitní podřízení správy Internetu ITU (a tedy OSN) se nekoná. Jako kontroverzní části textu někteří uvádějí článek 5A,
Member States shall individually and collectively endeavour to ensure the security and robustness of international telecommunication networks in order to achieve effective use thereof and avoidance of technical harm thereto, as well as the harmonious development of international telecommunication services offered to the public
článek 5B,
Member States should endeavour to take necessary measures to prevent the propagation of unsolicited bulk electronic communications and minimize its impact on international telecommunication services. Member States are encouraged to cooperate in that sense
a Rezoluci 3, která už formálně není součástí ITR a není po ratifikaci mezinárodní smlouvou, ovšem obsahuje mimo jiné tuto instrukci pro generálního tajemníka ITU (a tedy pro ITU jako celek):
to continue to take the necessary steps for ITU to play an active and constructive role in the development of broadband and the multistakeholder model of the Internet.
Zvlášt text rezoluce ja napsaný stylem nic proti ničemu, obsahuje spoustu hezkých slov jako "aktivní", "konstruktivní", "mnohostranný", nicméně i tak, s poukazem na tyto kontroverzní části řada zemí odmítla ITR podepsat (tuto skupinu vedou Spojené státy) a další země si ponechaly čas na zvážení.
Odmítnutí myslím stojí především na tom, jaké interpretace by mohly ty obecné formulace mít v budoucnosti, jaký budoucí proces by mohly pomoci nastartovat. Zdá se, že pro Spojené státy je zcela neprůchozí jakékoli zvýšení pravomocí ITU, potažmo OSN. Možná tam jsou i jiné zájmy, jen nevyšly na povrch.
WCIT tedy v podstatě skončil bez výsledku. Pro nejbližší období se ale nic nemění a mezinárodní telekomunikace fungovat budou. Přetahovaná zatím zůstává v politické rovině. Doufejme, že příští jednání budou lépe připravena a budou otevřenější. Když bude vše dlouho dopředu veřejné, nebude vznikat tolik podezření, že na stole leží i nějaké nepříjemné překvapení.
